1.	Úvod: evropský justiční prostor

2.	Vývoj evropského justičního prostoru

2.1.	Vznik Evropského společenství uhlí a oceli

2.2.	Založení Evropského hospodářského společenství

2.3.	Jednotný evropský akt

2.4.	Smlouva o Evropské unii

2.5.	Amsterodamská smlouva

2.6.	Vídeňský akční plán

2.7.	Program z Tampere

2.8.	Haagský program

2.9.	Lisabonská smlouva

2.10.

Současnost EJP

3.	Závěr: bariéry evropské integrace

"1. Úvod
Názvem a předmětem mé seminární práce je Vývoj Evropského justičního prostoru. Tímto tématem se zabývám z toho důvodu, že souhlasím s autorem T. Pallou, který ve své diplomové práci Evropský justiční prostor hovoří o tom, jak je harmonizace evropského práva při stálém procesu evropské ekonomické integrace důležitá. Hlavní metodami, které při práci používám jsou metody deskriptivní a analytická.
V primárním právu Evropského Společenství (ES) - dnes EU - je Evropský justiční prostor (dále jen EJP) termínem, který označuje „prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti“ (Area of Freedom, Security and Justice). Za tímto pojmenováním se skrývá mnoho právních oblastí a institutů, jejichž harmonizace se ale vyvíjela a vyvíjí různým tempem. Samotný EJP je však opravdový prostor, který souvisí s ekonomickou integrací v Evropě. Evropský justiční prostor jako ideu ale můžeme pozorovat již v době, kdy EJP ještě nebyl zakotven v základních smlouvách.
Ve své práci se věnuji v první řadě tomu, co předcházelo vzniku EJP, včetně ekonomických integracích, které jsou základem pro jeho vznik. Zmiňuji subsidiární smlouvy, mezivládní spolupráce a budování Schengenského systému. Zmiňuji se o Maastrichtské a Amsterdamské smlouvě, Vídeňském akčním plánu, programu z Tampere a Haagském programu. Samozřejmě také popisuji současný stav Evropského justičního prostoru.
Cílem mé práce je vysvětlit pojem Evropského justičního prostoru a popsat jeho vývoj v nejdůležitějších bodech, popsat a zanalyzovat oblasti vývoje.

2. Vývoj Evropského justičního prostoru
Z důvodu postupné evropské integrace bylo třeba harmonizovat i právo jednotlivých zemí. Patrné jsou začátky vzniku jednotného vnitřního trhu, jež jsou spojeny s rozpory v nejednotných právních úpravách, na základě kterých vznikali vztahy s ním související. Počátek harmonizace práva je zřetelný již v dobách, kdy docházelo k sektorové integraci v případě vznikající unie, která nesla název Evropské společenství uhlí a oceli (dále jen ESUO). ESUO vzniklo roku 1951 na základě Pařížské smlouvy. Státy se vzdaly suverénního práva týkajícího se pravomocí rozhodovat o ekonomických otázkách v případě daných dvou surovin ve prospěch nadnárodního celku.
Dalším důležitým krokem bylo založení Evropského hospodářského společenství (EHS) , jež neintegrovalo pouze určité komodity. EHS představovalo ekonomickou integraci národních hospodářství členských států. Právní otázky týkající se mezinárodního práva soukromého byly řešeny prostřednictvím mezinárodních smluv (nikoli ještě na bázi komunitární). Především se jednalo o úpravu ve Smlouvě o založení EHS: „členské státy zahájí mezi sebou v případě potřeby jednání,“ (jež mělo za cíl zajistit například ochranu práv, podle státu, jehož jsou příslušníky). Z této plyne i Úmluva o pravomoci soudů a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech civilních a obchodních (Bruselská úmluva ) a rovněž Úmluva o právu rozhodném pro závazkové vztahy ze smluv (Římskou úmluvu ). Bruselská a Římská úmluva jsou pokládány za začátek EJP, ačkoliv se s tímto pojmem v době jejich uzavírání ještě neoperovalo. (zdroj: Palla, T.: Vývoj Evropského justičního prostoru)."

Zpracováno jako seminární práce z předmětu Mezinárodní právo soukromé na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, obor Právo a mezinárodní obchod.