1.

Úvod

2.	Cíle hospodářské politiky

3.	Nástroje hospodářské politiky

3.1.	Monetární politika

3.1.1.

Přímé nástroje

3.1.2.

Nepřímé nástroje

3.1.3.

Cíle monetární politiky

3.2.	Fiskální politika

3.2.1.

Vestavěné stabilizátory

3.2.2.

Záměrná opatření

3.2.3.

Typy fiskální politiky

3.3.	Typy hospodářské politiky

4.	Veřejné finance

4.1.	Veřejný sektor

4.2.	Veřejné výdaje

5.	Státní rozpočet

5.1.	Příjmy státního rozpočtu

5.2.	Výdaje státního rozpočtu

5.3.	Rozpočtové případy

5.3.1.

Deficit státního rozpočtu

5.3.2.

Krytí deficitu státního rozpočtu

6.	Státní rozpočet ČR

6.1.	Úhrnná bilance příjmů a výdajů státního rozpočtu

7.

Závěr

"2 Cíle hospod{řské politiky
Hospodářská politika státu – souhrn cílů v hospodářství a nástrojů k dosažení těchto cílů.
Stát sleduje na trhu vlastní cíle, proto se chová odlišně od firem a domácností. Používá specifické nástroje a způsoby k naplnění svých cílů.
Koncepcemi tvorby hospodářské politiky se zabývá praktická hospodářsk politika. Ta vychází z teoretických poznatků a doporučení a navíc na sebe bere politickou zodpovědnost. Respektuje politický stav v zemi a mezinárodní situaci. Proto se rozhodnutí praktické hospodářské politiky liší od teoretických poznatků, jsou často kompromisní a zohledňují názory voličů.
V rámci státu tvoří jeho hospodářskou politiku řada institucí, v první řadě vláda a parlament. Zde v rámci jednotlivých institucí se mohou prosazovat osobní cíle pracovníků, různé lobbistické skupiny. Dále zde působí mezinárodní organizace a nadnárodní společnosti, mezinárodní dohody, politika EU, které mají vliv na hospodářskou politiku státu.
Dva základní cíle hospodářské politiky státu:
1) zajištění cenové stability
2) podpora zaměstnanosti

3 Nástroje hospodářské politiky
3.1 Monetární politika
Neboli, peněžní a úvěrov{ politika. Je uskutečňována prostřednictvím centrální banky, která je nezávislá na státu. Tato centrální banka ovlivňuje množství peněz v ekonomice a jejich cenu (úrokové míry). Tzn., že buď zvýší , nebo sníží množství peněz v ekonomice – expanzivní, nebo restriktivní politika. K tomu má přímé (administrativní) a nepřímé (tržně orientované) nástroje.
3.1.1 Přímé nástroje
- Regulace investičního úvěru – centrální banka je tím, kdo v konečné fázi rozhodne, kdo a v jaké výši dostane investiční úvěr
- Regulace spotřebního úvěru – centr{lní banka v souladu se st{tními omezeními rozhoduje , zda poskytne spotřební úvěr a za jakých podmínek
- Úvěrové stropy pro komerční banky
- Nastavení maxim{lního rozpětí mezi diskontní sazbou a úroky
- Reporting komerčních bank o nadlimitních úvěrech

3.1.2 Nepřímé nástroje
- Politika minimálních rezerv – banky musí č{st svých aktiv (procento z depozit – čím likvidnější tím vyšší procento) uložit na běžném účtu u centr{lní banky. Jelikož toto ovlivňuje úvěrovou schopnost bank, nepoužívá se tento nástroj často. Zvýšení minimálních rezerv je nástroj restriktivní politiky, snížení pak nástroj expanzivní politiky.
- Operace na volném trhu – nákup, nebo prodej cenných papírů. Při prodeji zvyšuje banka poptávku po penězích, tzn. úrokové sazby jdou nahoru (banka odčerpá část volných peněz – restriktivní politika), při nákupu klesají úrokové sazby (navýší se množství volných peněz – expanzivní politika).
- Diskontní politika – centrální banka ovlivňuje množství peněz na trhu, pomocí diskontní sazby, tzn. úrokové míry, za které poskytuje peněžní prostředky komerčním bankám. V případě navýšení diskontní sazby se jedná o restriktivní politiku (sníží se množství peněz na trhu), v případě snížení jde o expanzivní politiku."

Součástí práce je tabulka a graf o rozsahu cca 1/2 strany. Částečně zpracováno formou odrážek.
Práce je ve formátu Acrobat Reader (*.pdf).