1.	Život autora

2.	Společensko-historický kontext díla a jeho osudy

3.

Květy zla

3.1.	Splín a ideál

3.1.1.

Albatros

3.1.2.

Mršina

3.2.	Pařížské obrazy

3.3.

Víno

3.4.

Květy zla

3.5.

Vzpoura

3.6.

Smrt

"Úvod – životopis, společensko-historický kontext díla

Charles Baudelaire se narodil roku 1821 v Paříži. Když mu bylo šest let, jeho otec zemřel a o rok později rodinu doplnil další manžel jeho matky, generál Jacques Aupick. Charles ho později začne nanávidět jakožto symbol buržoazie.
Co se týče dětství tohoto prokletého básníka, už jako chlapec Charles vybočoval z řady. Předtím, než stačil dokončit lyceum Ludvíka Velikého byl z této školy vyloučen. Pracovat se mu nechtělo, zato ho uchvátila dobrodružství cestování. V roce 1841 navštívil ostrov Réunion, a dojmy z cest poté využil při psaní svých děl.
Ve svých 24 letech, Charles publikuje svoje první dílo, kritickou esej Le Salon de 1845. Rok poté pokračuje vydáním Le Salon de 1846, kde se vyznává ke svému obdivu k malíři Delacroixovi. Zanedlouho se začne věnovat překladu, americkému spisovateli Edgarovi Alanaovi Poe, kterého tak proslaví ve Francii.
Charlesovi první umělecké počiny mu sice zajistili proslulost mezi ostatními literáty té doby, ale široká veřejnost mu nezajistila takové ohlasy, které by mu dovolili se psaním živit. Proslaví ho až jeho vrcholové dílo, vydané v roce 1857 s názvem Květy zla, které budeme dále v této práci analyzovat.
Do díla se promítla i industrializace a transformace společnosti vlivem revolucí v roce 1848. Se vznikem nové společenské třídy vznikají nová témata, Baudelaire se inspiruje i vizuální změnou svého okolí – například přestavbou Paříže v básni Pařížské obrazy. Společnost se postupně uvolňuje, dochází ke změně požadavků na umění a také postavení a poslání umělce. Politická témata nabývají čím dál víc na významu a kritika se přiostřuje, ale vlivem doktríny „umění pro umění“ se Baudelaire politickým tématům vyhýbá, sociální funkci ve své poezii naprosto odmítá.
Rok, kdy Květy zla spočinuly na pultech knihkupců, je důležitým mezníkem v moderní literatuře. Kromě Baudelarova díla byla v této době vydána i Paní Bovaryová Gustava Flauberta, a bylo jasné, že pevný vztah mezi buržoazní společností a moderní literaturou je u konce.
Ihned po vydání jsou Květy zla staženy z prodeje kvůli nemorálnosti a Baudelaire stanul před soudem. Druhé vydání je již bez šesti cenzurovaných básní v roce 1861, které se objeví až ve třetím vydání v roce 1868, rok po autorově smrti.

Květy zla

Sbírka se skládá celkem ze šesti oddílů: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt.
1. Splín a ideál: Žehnání, Albatros, Vzlétání, Spojitosti, Miluji vzpomínku, Majáky, Nemocná Musa, Prodejná Musa, Nehodný mnich, Nepřítel, Osud, Minulý život, Cikáni na cestách, Člověk a Moře, Don Juan v Podsvětí, Ztrestání Pýchy, Krása, Ideál, Obryně, Maska, Hymna na Krásu, Klenoty, Exotický parfum, Vlas, Ó, já tě zbožňuji, Ty, ženo nečistá, Sed non satiata, V těch šatech vlnivých, Tancující had, Mršina, De profundis clamavi,Upír, Lethe, Spě s hroznou židovkou, Pohrobní výčitka, Kočka, Duellum, Balkon, Posedlý, Fantom, Ty verše dávám ti, Semper eadem, Ona celá, Co jenom povíš dnes, Živá pochodeň, Té, která je příliš veselá, Zvratnost, Zpověď, Svítání v duši, Harmonie večera, Lahvička, Jed, Kalné nebe, Kočka, Krásná loď, Vyzvání na cestu, Nenapravitelné, Rozhovor, Podzimní zpěv, Jedné Madoně, Odpolední píseň, Sisina, Jedné kreolské dámě, Moesta et errabunda, Strašidlo, Podzimní sonet, Smutek Luny, Kočky, Sovy, Dýmka, Hudba, Hrobka prokletého básníka, Fantastická rytina, Veselý mrtvý, Sud Záště, Puklý zvon, Spleen, Posedlost, Touha po Nicotě, Alchymie Bolesti, Sympatická Hrůza, Modlitba pohanova, Poklop, Půlnoční zpytování, Smutný madrigal, Varovatel, Vzpurník, Velmi daleko, Strž, Nářek Ikarův, Rozjímání, Heautontimorumenos, Nezměnitelné, Hodiny

Asi nejznámější básní je Albatros. "

V textu se objevují pravopisné chyby.
Součástí práce jsou dvě tabulky se zněním básní o rozsahu cca 2 strany. Názvy básní jsou zvýrazněny kurzívou.