1.

Úvod

2.	Krajské město Zlín

2.1.

Poloha

2.2.

Historie

2.2.1.

Legenda o městě

2.2.2.

Etymologie

2.2.3.

Středověké město

2.2.4.

Město průmyslu

2.3.	Analýza předpokladů pro další možný rozvoj cestovního ruchu

2.3.1.

Přírodní předpoklady

2.3.2.

Kulturně-historické předpoklady

2.3.2.1.

Architektonické a přírodní památky

2.3.2.1.1.

Zámek Zlín a Muzeum jihovýchodní Moravy

2.3.2.1.2.

Zámek Lešná

2.3.2.1.3.

Státní hrad Malenovice

2.3.2.1.4.

Zřícenina hradu Lukov

2.3.2.1.5.

Obuvnické muzeum

2.3.2.1.6.

Baťovský domek

2.3.2.1.7.

Městská radnice

2.3.2.1.8.

Římskokatolický kostel sv. Filipa a sv. Jakuba

2.3.2.1.9.

Gotický kostel v Tečovicích

2.3.2.1.10.

Poutní kostel Narození Panny Marie ve Štípě

2.3.2.1.11.

Socha sv. Donáta a sv. Floriána

2.3.2.1.12.

Památník Tomáše Bati – Dům umění, internáty

2.3.2.1.13.

Areál Baťových závodů

2.3.2.1.14.

Vila Tomáše Bati

2.3.2.1.15.

Správní budova č. 21 neboli zlínský mrakodrap

2.3.2.1.16.

Liškova vila

2.3.2.1.17.

Větrný mlýn ve Štípě

2.3.2.1.18.

Interhotel Moskva – dřívější Společenský dům

2.3.2.1.19.

Velké kino

2.3.2.1.20.

Ateliéry Bonton Zlín

2.3.2.1.21.

Městské divadlo

2.3.2.1.22.

Kolektivní dům

2.3.3.

Lidové tradice a umění

2.3.4.

Významné osobnosti

2.4.	Materiálně-technické předpoklady

2.4.1.

Ubytovací zařízení: výhody a nevýhody

2.4.2.

Stravovací zařízení: výhody a nevýhody

2.4.3.

Dopravní služby

2.4.3.1.

Městská hromadná doprava

2.4.3.2.

Linková meziměstská a příměstská autobusová doprava

2.4.3.3.

Železniční doprava

2.4.3.4.

Vodní doprava

2.4.3.5.

Automobilová doprava

2.4.3.6.

Taxi služba

2.4.4.

Sportovně-rekreační služby

2.4.5.

Kulturní, informační a další zařízení sloužící cestovnímu ruchu

2.5.	Politické předpoklady

2.6.	Ekologické předpoklady

2.7.	Personální předpoklady

2.8.	Demografické předpoklady

3.

Závěr

"2 Krajské město Zlín
2.1 Poloha
Statutární město a centrum Zlínského kraje, Zlín, se rozprostírá v oblasti Valašska mezi Zlínskou vrchovinou a Hostýnskými vrchy na východní Moravě. Leží v údolí řeky Dřevnice v nadmořské výšce 230 m s celkovým počtem obyvatelů 85 000, kteří obývají 16 místních částí o celkové rozloze 11 885 ha. Mezi příměstské části města patří Jaroslavice, Kostelec, Kudlov, Louky, Lužkovice, Malenovice, Mladcová, Příluky, Štípa a Želechovice nad Dřevnicí.

2.2 Historie
2.2.1 Legenda o městě
Jednou táhlo městem, přezdívaným v té době ještě „Zlaté jablko“, cizí vojsko, které se ve městě na delší dobu pozastavilo, aby mohli sužovat místní obyvatele. Lidé se vojáků báli, byli sužováni, především vojevůdcem, který bydlel v rohovém domě jednoho z měšťanů i se svým malým synečkem. Lidé se rozhodli, že synečka zabijí, jakmile vojevůdce odjede na bojiště. Lidé tak učinili. Jakmile se vojevůdce dozvěděl, že mu zabili syna, nařkl celé město tím, že všechny velmi těžce ztrestá, jakmile se vrátí z vojny. Lidé se tedy rozhodli, že změní název „Zlaté jablko“ na „Zlín“, jelikož zde přijížděli zlí lidé, kteří obyvatelům jen ubližovali a sužovali je.

2.2.2 Etymologie
Název Zlín je poprvé připomínán v roce 1322 (podoba názvu Slyn) - jméno je odvozeno přivlastňovací příponou -ín od staročeského osobního jména Zla ("zlý člověk") a znamená "Zlův (např. majetek)". Od přídavného jména zlý byla v staré češtině odvozena řada osobních jmen, např. Zlech (v místním jméně Zlechov). Jednu dobu se mu také říkalo „Zlaté Jablko“, poněvadž bylo ve městě všechno velmi dobré a lidem nic nechybělo. Od roku 1949 bylo město přejmenováno na „Gottwaldov“, podle československého prezidenta Klementa Gottwalda. Název „Zlín“ mu byl přidělen zpět roku 1990, vzhledem ke změně politického režimu a na vyžádání občanů města.

2.2.3 Středověké město
První písemná zmínka sahá do roku 1322, kdy byl Zlín řemeslnicko-cechovním střediskem pro okolní valašské osídlení a sídlem dosti rozsáhlého feudálního panství, které v té době patřilo královně Elišce, vdově po českém králi Václavu II. Tehdejším místem dění byl zalesněný pahorek, který se nacházel jižně od dnešního centra, kde stál ve 13. století, roku 1360 nevelký hrad. V roce 1358 získal zlínské panství biskup Albrecht ze Šternberka, který byl významnou osobností u dvora Karla IV. Roku 1397 rozšířil listinu městských práv Zdeněk ze Šternberka, čímž se Zlínu rozšířily možnosti hospodářského rozvoje. Rod Šternberků musel však po husitských válkách panství prodat, jelikož byl velice majetkově oslaben a jejich rod zastoupily Tetuorové a Cedlarové, kteří ve Zlíně vládli dlouhou dobu. Nová válečná tažení Zlín zasáhla v době, kdy uherským útokům čelilo české vojsko v čele s králem Jiřím, jenž měl své vojenské ležení, roku 1470, nedaleko Zlína. Na dalších sto let vládl Zlínu mír. Roku 1509 zajistil král Vladislav Zlínu královské privilegium pro konání výročních trhů. Město se stalo sídlem obchodu a řemesel, bylo zde mnoho soukeníků, hrnčířů, tkalců, bednářů, papučářů a především ševců. Měšťané zvelebovali své domy, Zlínu také přibyla nová radnice, kostelní věž a vlastní škola. Roku 1580 rozšířili zlínští páni místní zámek o renesanční přístavbu. O dvacet let později bylo město velkým a hospodářským střediskem. Vývoj města přerušil roku 1605 vpád uherských povstalců – Bočkajovců, kteří Zlín zcela vyplenili. Dalším bodem útrap a úskalí se stalo období třicetileté války (1618-1648). Přes sto let trvalo městu než se vzpamatovalo z utrpěných ran. V oné době se staral o město jen majitel panství Gabriel Seréni, který se pokusil o podporu zlínských řemeslníků a snažil se městu navrátit původní tvář. Teprve v 18. století Zlín ožil důsledkem pokusu o rozvoj řemeslnictví a obchod."

Zpracováno jako seminární práce z předmětu Služby cestovního ruchu na Ústavu lázeňství, gastronomie a turismu na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě.
V práci se objevují drobné pravopisné chyby.