"Alberto Moravia (28. 11.1907 Řím – 26. 9.1990 Řím) vlastním jménem Alberto Pincherle byl italský spisovatel, esejista, novinář a kritik, představitel italského neorealismu ovlivněný surrealismem a Freudovou psychoanalýzou.
Narodil se v Římě do středních poměrů židovskému otci (architektovi) z Benátek a matce katoličce z oblasti Dalmácie. V devíti letech se u něj projevila kostní tuberkulóza, která ho na nějakou dobu upoutala na lůžko, a později se léčil v několika sanatoriích v Alpách, kde získal vzdělání od soukromých učitelů. Byl velmi inteligentní a rád četl – mezi jeho oblíbené autory patřil Shakespeare, Dostojevskij, Goldoni, Mallarmé a Moliére.
Otevřeně kritizoval fašistickou cenzuru a nesouhlasil s tehdejším režimem (a to i přesto, že jeho strýc – bratr jeho matky – byl členem fašistické strany). Protože pocházel ze židovské rodiny a veřejně se angažoval proti fašismu, byla jeho díla během druhé světové války zakázána. Dokonce sám Mussolini nařídil zákaz vydávání jeho prvního román. V tehdejším režimu byl na něj vydán zatykač, ale protože se o tom včas dozvěděl, schoval se mezi dělníky a nic se mu nestalo. Později se stal členem Italské komunistické strany.
Ve druhé polovině svého života hodně cestoval – navštívil Anglii, Francii, Mexiko, Čínu i Sovětský svaz. Na přelomu 60. a 70. let se stal předsedou Mezinárodního PEN klubu. V roce 1990 byl nalezen mrtvý v koupelně svého bytu v Římě.

Vydání: Kniha byla vydána v roce 1957, já jsem četla knihu vydanou nakladatelstvím Academia v roce 2007, 4. vydání, 275 stran. Z italského originálu La Ciociara přeložili Jaroslav Pokorný a Alena Wildová.

Zařazení díla do literárního kontextu: Jedná se o italský neorealistický román druhé poloviny dvacátého století z prostředí italského venkova kritizující 2. světovou válku a její důsledky a dopady na lidské osudy.
Moravia se ve svých dílech nejprve věnoval úpadku rodiny (dílo Lhostejní), dále se zabýval krachem mezilidských vztahů a odcizení v moderním světě (dílo Nuda) a pokračoval kritikou fašistické společnosti (dílo Horalka a Římanka), jeho další díla se soustřeďují na sexualitu (dílo Já a on, Voyeur aneb Muž, který se dívá).
Ve stejné době (ve druhé polovině 20. století) psali další světoví autoři o válečné tematice, nebo byli alespoň válkou ovlivněni - například Umberto Eco (Jméno růže), William Styron (Sophiina volba), Ken Elton Kesey (Vyhoďme ho z kola ven), Joseph Heller (Hlava XXII) nebo George Orwel (1984).
V české literatuře druhé poloviny 20. století se také hodně objevuje válečná tematika, díla ovlivněná válkou a tehdejším režimem – například Jiří Weil (Život s hvězdou), Arnošt Lustig (Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou), Ladislav Fuks (Spalovač mrtvol) a Jan Drda (Němá barikáda)."

Zpracováno jako referát na základě seznamu děl k ústní části maturity z českého jazyka a literatury.