1.

Úvod

2.	Kartelové dohody

2.1.	Hospodářská soutěž a kartely

2.1.1.

Hospodářská soutěž a soutěžní právo

2.1.2.

Narušení hospodářské soutěže

2.1.3.

Kartelové dohody

2.2.	Odhalování kartelových dohod

2.2.1.

Pasivní metody

2.2.2.

Aktivní metody

2.2.3.

Metody v praxi

2.3.	Teorie her a kartelové dohody

2.4.	Program leniency

3.	Základní principy programu leniency

3.1.	Atraktivita

3.2.	Transparentnost a jistota

3.3.	Řádně fungující ochrana hospodářské soutěže

3.4.

Shrnutí

4.	Program leniency v USA

4.1.	Vývoj do roku 1993

4.2.	Korporátní program

4.3.	Individuální program

4.4.

Sankce

4.5.	Soutěžní autority

4.6.	Zhodnocení aplikační praxe

5.	Program leniency v EU

5.1.	Historický vývoj

5.1.1.

Program leniency 1996

5.1.2.

Program leniency 2002

5.1.3.

Program leniency 2006

5.2.

Sankce

5.3.	European Competition Network

5.4.	Problematika aplikace národní a evropské úpravy

5.5.	Hlavní rozdíly mezi úpravou leniency v právu USA a EU

5.6.	Zhodnocení aplikační praxe

6.	Program leniency v ČR

6.1.	Program leniency v ČR

6.1.1.

Program leniency 2001

6.1.2.

Program leniency 2007

6.1.3.

Sankce

6.1.4.

Odlišnosti oproti programu EU

6.2.	Úřad na ochranu hospodářské soutěže

6.3.	Zhodnocení aplikační praxe

7.	Program leniency v SRN

7.1.	Program leniency

7.2.

Sankce

7.3.	Bundeskartelammt

7.4.	Zhodnocení aplikační praxe

8.	Leniency versus vybrané problémy soutěžního práva

8.1.	Kriminalizace kartelů

8.1.1.

Kriminalizace kartelů v USA

8.1.2.

Kriminalizace kartelů v EU

8.1.3.

Kriminalizace kartelů v ČR

8.2.	Settlement

8.2.1.

Settlement v EU

8.2.2.

Settlement v ČR

8.3.	Private enforcement soutěžního práva

8.3.1.

Private enforcement v USA

8.3.2.

Private enforcement v EU

8.3.3.

Private enforcement v ČR

9.

Závěr

"2. Kartelové dohody
2.1. Hospodářská soutěž a kartely
“Our Customers Are Our Enemies”
John M. Connor
2.1.1. Hospodářská soutěž a soutěžní právo
„Volná soutěž je v rámci ekonomie obecně považována za účinný způsob, jak lze docílit zvýšení efektivity, redukce výrobních nákladů, zlepšení kvality výroby atd.“ Soutěž lze definovat jako „souběžné usilování několika osob o touž věc, o dosažení co nejlepšího výsledku, pokud jde o uspokojení jejich zájmů v dané oblasti společenských vztahů.“ „Podstata hospodářské soutěže je v tom, „že více osob žádá nebo nabízí totéž a mezi sebou zápasí; je tedy k tomu třeba: 1. identita předmětu (soutěže), 2. pluralita osob (soutěžících), a 3. zápas mezi nimi (soutěž) o předmět soutěže“. O dokonalé soutěži se mluví tehdy, nemůže-li žádný výrobce a žádný kupující působit svým jednáním na tržní cenu; naproti tomu tam, kde jednotlivý podnikatel může tržní cenu kontrolovat nebo ovlivňovat, se mluví o soutěži nedokonalé.“
Dokonalá soutěž je přínosná pro spotřebitele – větší podíly na trhu mohou získat pouze ti soutěžitelé, kteří permanentně inovují své produkty a služby jak do kvality a kvantity, tak zároveň mohou nabídnout lepší cenu oproti dalším soutěžitelům. A protože cílem každého soutěžitele je zvyšování zisku, vzniká těmito kroky kompetice o zvýšení poptávky po jejich produktech a službách s cílem dosáhnout oproti konkurenci jejich vyšší míry atraktivity, resp. jejich nižší ceny. Soutěžitelé si nemohou dovolit nastavit příliš vysoké ceny kvůli své konkurenceschopnosti a nekompromisní tlak trhu je nutí k permanentnímu procesu inovací produktů a služeb za účelem zvyšování a zachovávání jejich tržních podílů, přičemž z tohoto procesu těží ve svém důsledku především spotřebitel. Pokud pak dochází k eliminaci či dočasnému potlačení soutěže například ve formě kartelu, mizí z trhu tlak na soutěžitele na inovace a cenový boj, na čemž v konečném důsledku tratí spotřebitel, neboť tento musí vybírat produkty či služby z chudšího portfolia, horší kvality a za vyšší cenu, protože nemá zkrátka jinou volbu. Dokonalá soutěž zabezpečuje optimální využívání zdrojů, vede k růstu produktivity a je klíčovým faktorem dalšího ekonomického růstu.

Ve své podstatě existují dva modely ochrany hospodářské soutěže. Model první, kontinentální, operuje se státní kontrolou kartelů a snaží se odstranit nejškodlivější výstřelky, zatímco ten druhý, americký, akcentuje jejich škodlivé dopady na ekonomiku, především v podobě zvyšování cen, a jeho snahou bylo a je kartely zcela zakázat.
Základní premisou kontinentálního soutěžního práva je, aby každý podnik přijímal svoji obchodní politiku zcela samostatně a nezávisle na ostatních. Soutěžní právo je tak především vyjádřením zákonodárcových představ o významu a funkci soutěže pro ekonomiku dané země v dané historické etapě. Jedná se tak o soubor právních norem upravujících hospodářskou soutěž mezi podnikateli působícími na trhu a vstupujícími mezi sebou navzájem do soutěžních vztahů. Tato regulace vystupuje vůči soutěžitelům nepřímo a přímo: zatímco nepřímá regulace soutěže se zaobírá „vyloučením některých věcí a služeb extra commercium, institucionalizací zvýšeného dozoru nad obchodem a některými předměty tržní nabídky nebo určitými aspekty tržních aktivit“ , tak přímá regulace se snaží působit k případnému omezení či vyloučení hospodářské soutěže."

Úspěšně obhájená diplomová práce z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Při obhajobě bylo práci vytknuto několik formálních nedostatků (v citacích, gramatice, nejasnosti názoru) a drobné faktické nepřesnosti.