1.	Směrové zařazení

2.	O autorovi

3.	Mechanický pomeranč

3.1.	Charakteristika

3.2.

Postavy

3.3.

Děj

"ANTHONY BURGESS Mechanický pomeranč
Směrové zařazení
Mechanický pomeranč, stejně jako celá Burgessova tvorba, nelze konkrétně zařadit. Tento román vychází z Burgessovy fascinace pojmem zla. Zkoumá různé aspekty a podmínky vzniku zla, stejně jako jeho různé podoby a projevy. Proto jsou jeho díla velmi kontroverzní.
Anthony Burgess
John Anthony Wilson Burgess (1917 -1993) byl významným anglickým spisovatelem, literárním kritikem a hudebním skladatelem. Narodil se v Manchasteru do katolické rodiny, jeho otec se živil jako pianista v hospodě a matka zemřela, když mu byly dva roky. Poté byl vychováván tetou a později nevlastní matkou. Vystudoval literaturu na univerzitě v Manchasteru. Během druhé světové války, kdy sloužil v nemocnici, se oženil s Llwelou Jonesovou, která ale zemřela v 60. letech a Burgess se ještě ten samý rok oženil podruhé spřekladatelkou Lilianou Macellariovou. Živil se zejména jako středoškolský a vysokoškolský učitel, krátkou dobu ovšem pracoval i jako výchovný poradce v Malajsii a Bruneji. Svou první knihu napsal až ve věku 32 let, více začal psát až poté, co mu byl nalezen mozkový nádor a lékaři mu dávali pouhý jeden rok. Překvapivě potom žil ale ještě dalších 33 let. Poté velmi cestoval a plně se věnoval psaní. Zemřel ve věku 76 let.
Mezi jeho další díla patří například trilogie The Enemy in the Blanket nebo novely Enderby a The Clockwork Testament, or Enderby's End, v nichž se vrací k otázkám z Mechanického pomeranče.
Mechanický pomeranč
Je to román z roku 1962, jeho hlavní myšlenkou je teze, že dobro je nemyslitelné bez možnosti volby. Je koncipován do tří částí se stejným počtem kapitol (7), z nichž každá také začíná stejnou větou. Dílo je psáno ich-formou a speciálním fiktivním jazykem, tzv. jazykem týnů, který je složeninou angličtiny zejména s rusismy a germanismy (v českém překladu převažují anglismy).
postavy: Alex -(Pokorný Vypravěč) čtrnáctiletý narušený chlapec libující si v sadismu Tupoun, Pítrs, Jiřík -Alexovi přátelé a členové jejich party
F. Alexander -spisovatel ve středních letech
Děj nás zavádí do Londýna v blíže neurčené budoucnosti. Alex a jeho přátelé tráví veškerý volný čas buď v mléčném baru, kde si dávali takzvané mléko plus, tedy mléko s nějakou drogou, nebo přepadáváním lidí, vykrádáním obchodů, znásilňováním a rabováním.
V první části se seznamujeme s typickým programem party, nejprve si dají mléko plus a poté se vydají do ulic, přepadnou starého muže na cestě z knihovny, vykradou obchod a zbijí majitele, dají se do konfliktu s jinou partou a nakonec ukradnou auto a vydají se za město. Kousek za Londýnem zastaví u obydlí s nápisem „DOMOV“ a drobnou lstí se dostanou dovnitř. V domě žije spisovatel F. Alexander, který zrovna píše román „Mechanický pomeranč“, a jeho mladá žena. Alex a jeho přátelé spisovatele zbijí a okradou a manželku brutálně znásilní. Poté se opět vrátí do mléčného baru, tam mezi nimi ovšem vyvstane konflikt o vůdcovství. Brzy nato se rozejdou domů. Alex pochopitelně školu docela zanedbává, příští den před rodiči předstírá nevolnost, aby tam nemusel jít. Celý den poslouchá svou oblíbenou vážnou hudbu a večer se opět chystáven. Tentokrát se rozhodnout vykrást dům v lepší čtvrti. Žije tam pouze stará paní se svými kočkami. Ta ale zavolá policii dřív, než se do domu vůbec stihnou vloupat. Alex ženu surově zbije, když v tom uslyší přijíždět policii. Chce utéct, ale jeho přátelé ho napadnou a bezmocného ho tam ponechají. Alex je poté odsouzen na 14 let vězení.
Druhá část se odehrává o dva roky později. Alex je příkladný vězeň, oblíbil si ho i vězeňský kněz. S ním probírá novou techniku „Ludovica“, pomocí které se vězeň může rychle dostat na svobodu a navíc je zaručeno, že už nikdy žádný zločin nespáchá. Po jednom incidentu, kdy se spoluvězni ubil nováčka k smrti, je pro tuto novou techniku vybrán víceméně jako experimentální objekt. Léčba má trvat 14 dní. Každý den mu podávají nitrožilně dávící látku a nutí ho sledovat násilné snímky. Díky tomu se mu poté při sebemenší myšlence na násilí udělá nevolno. Bohužel pro Alexe tyto snímky ale doprovázela vážná hudba a tento dávící reflex se proto přenesl i na ni. Čtrnáctý den Alexe jako subjekt předvádí před nadšeným publikem a pak ho propouští.
Ve třetí části se svobodný Alex chystá domů, tam ho ale rodiče uvítají velmi rozpačitě a sdělí mu, že v do jeho pokoje nastěhovali nájemníka a že pro něj nemají místo. Alex zdrceně odejde a prvně zamíří do svého starého známého mléčného baru, tam si dá mléko plus a po několika hodinách halucinací se rozhodne jít do knihovny, aby v nějaké knize vyčetl, jak bezbolestně odejít. V knihovně ho ale pozná jeden muž, kterého předtím zbil, a i s ostatními se na něj vrhnou. Když přijede policie, není to nikdo jiný než Alexův bývalý kamarád Tupoun a jeho bývalý nepřítel ze znepřátelené party. Ti ho odvezou kousek za město a tam ho taktéž zbijí. Poté, co odjedou, se Alex doplazí k nejbližšímu domu a žádá o pomoc. Brzy pozná, že je to ten samý dům, ten s nápisem „DOMOV“, kde před dvěma lety napadli spisovatele a znásilnili jeho ženu. Spisovatel tam stále žije a Alexe se ujme. Nepoznává ho, jelikož tehdy měli masky. Alex se dozví, že spisovatelova žena po jejich činu zemřela. F. Alexander si vyslechne jeho příběh a je jím šokován, rozhodne se ho využít jako zbraň proti současné vládě, která se novou technikou chlubí. Zavolá své přátele a Alexe jim představí, ti ho pak odvádějí do jeho nového bytu, v tom si F. Alexander podle hlasu na Alexe rozvzpomene. V novém bytě Alexe uvězní a pouští mu vážnou hudbu, ze které ví, že téměř šílí. On už to nemůže vydržet a skočí z okna. Nezemře, ale má velmi vážná zranění. V nemocnici je o něj perfektně postaráno, přijde ho dokonce navštívit i ministr vnitra, aby si očistil štít. Z techniky „Ludovica“ ho vyléčí a pustí zpět do života. Znovu se nastěhuje ke svým rodičům a na chvíli se vrátí i ke starému způsobu života. Zjišťuje ovšem, že už ho násilnosti ani nebaví a uvědomí si, že dospěl a přeje si klidný rodinný život."