"Vražedný útok
Pan rada Tomsa toho večera poslouchala se sluchátky rádio, když v tom mu někdo střelil do okna, zavolal proto v rozčilení na policejní komisařství aby to přijeli vyšetřit, že takle to nejde, inspektor vydedukoval že dotyčný musel stát na plotě, takže na něj asi mířil, ptá se jestli nemá na někoho podezření, nechá ho tu aby si do zítřka na někoho vzpoměl, Tomsovi běhají hlavou všichni, kterým ublížil a ukřivdil, na ty divné malé lidi s kterými si nijak nerozuměl a na které nikdy nemyslel, nakonec ráno řekne at to nechají plavat, člověk totiž neví kolika lidem ublížil

Propuštěný
ředitel věznice oznamuje s dojetím na doživotí odsouzenému zedníkovi Zárubovi, že je volný, přimluvili se za něj pro dobré chování, Záruba je též dojat, byl odsouzen za vraždu své manželky Marie, musí si ale dávat pozor aby nic neprovedl jinak si zbytek trestu odsedí, záruba byl skoro dvoumetrový, přichystali mu šaty a stavitel Málek slíbil že ho vezme do práce, nejdřív se chce ale podívat domů na hrob své ženy, když odejde chválý si ředitel jaký je to hodný člověk
Záruba jde a má pocit že ho určitě zadrží než vyjde, ale to se nestane, všude je hromada lidí a všechno je uplně jiné než před dvanácti lety, láká ho uzenářství, vůně malty, ale on pospíchá nejdříve domů, když chce s někým promluvit nejde to, byl přiliš dlouho o samotě a zapoměl pořádně komunikovat, hledá nádraží, v tom se vmíchá do nějakého davu který ho strhává svou atmosférou, všichni zpívají, v tom ho cytí ruce a ozve se ve jménu zákona vás zatýkám, Záruba se začne policistům bránit, ti ho dovedli na kjomisařství, kde se dověděli že žije na pankráci v samovazbě
tři právníci se radili jak ho z toho dostat, zapřít to již nemůže jelikoř se přiznal že se bránil, pak zkoušeli zda by policisté třeba zárubu nepoznali, poté navrhovali prozkoumání duševního stavu, promluví s doktory aby ho uznali za blázna, neradi by ho museli kvůli takové hlouposti nechat na doživotí sedět
k líčení bohužel nedošlo, Záruba se ze strachu před trestem v noci oběsil Zatrápená věc bručel státní návladní, hergot to je hloupá věc. Ale aspon že my za to nemůžeme.

Zločin na poště

četnický strážmistr Brejcha povídá, že kolikrát ani nepotřebuje soudy, tenkrát usvědčil dva lidi z vraždy a sám vykonal trest
před dvěma lety tady v obci dělala na poště slečna Helenka, měl jí každý rád, loni se sama utopila, v ten den kdy to udělala totiž přišla z Prahy revize a zjistila že jí tu chybí dvě stovky
nekradla by je jistě protože měla bohatého otce mlynáře, ten byl navíc evandělík a ty nikdy nekradou
zatím na poštu poslali mládence z Prahy, Filípka, šikovný a zubatý, , chodil za ním aby něco nezjistil, zjistil že když chce poslar telegram, musí se pošták otočit a on zatím může sáhnout do pokladny a ukrást peníze, pak chtěl seznam kdo všechno telegramoval, na nic ale nepřišel
když přišel později Filípek že už tu dlouho nebude protože brzy přijde nová poštačka z Pardubic, nechala se sama přeložit, i když si tím paradoxně pohorší, udání na revizi přišlo také z Prahy, pak se zval lostonoš Uher, že do Pardubic skoro denně posílá psaní adjunk Houdek z velkostatku, posílá je Julie Tauferové, asi láska, ted má pro něj bedničku do Prahy, na které byla asi chybná adresa a tak se vrátila, mají v ní být dvě kila másla
Brejchovi je divné že by se máslo nezkazilo a tak otevře bednu a v ní je hlína, dojde mu že Houdek jen tak poslal balík, a při tom vzal dvě stovky, aby Helenku vyrazili a na její místo mohla Julie
Houdek brečel, že to bylo kvůli tomu aby mohli být u sebe, že jinak by jeden z nich musel opustit své zaměstnání, nemohl tušit že se helenka zabije
tu noc probděl nad hvězdami a přemýšlel, následující den zařídil aby Julie udělal jako že našla bankovku takže byla Helenka očištěna, velkostatkáře poprosil aby Houdka přeložil jinam, a tak bylo pro oba trestem jejich udloučení"

V textu chybí interpunkční znaménka a autor nedodržuje psaní velkých písmen na začátku věty. Text tak ztrácí formu, působí nekompaktně.