1.	Emil čili o vychování

1.1.	Rousseaův pohled na autoritu a její výchovné působení

1.2.	Poučování dítěte o povinnosti

1.3.	Učení se zkušeností

1.4.	Autorčino hodnocení díla a poučení z něj

2.	Pedagogické spisy

2.1.	Tolstého pojímání autority a jeho důsledky

2.2.	Láska učitele k pedagogické práci a žákům

2.3.	Výchova a vzdělávání

3.	Srovnání obou knih a jejich pojednání tématu autority

4.	Působení učitelské autority na dítě ve francouzské a ruské tradici

"Jak nahlíží na autoritu J. J. Rousseau? Odpověď na tuto otázku jsem v jeho knize Emil čili o vychovávání nalezla v kapitole nazvané ,,Kniha druhá, Věk dětský od doby, kdy začíná dítě mluviti až po dvanáctý rok.“ ( srov. Rousseau, 1907, s. 101 – 211 )
Pokud jsem dobře pochopila autorova slova, abychom dali dítěti najevo, že jsme jakousi autoritou, nemáme používat zákazy, příkazy, různé formy trestů, nemáme křičet, domlouvat, srovnávat, ale máme dítě nechat, aby se poučilo vlastní chybou, či zkušeností. Dítě si sice vyslechne zákazy, příkazy a to všechno, co jsem popsala výše, ale podle Rousseau nám dítě mnohdy nerozumí a pak se stane situace ještě horší. Nemáme chtít po dítěti, aby nám něco slibovalo, ono nám něco slíbí, ale umí být dobře mazané a říct si: ,,Slíbil jsem, že to neudělám, ale když mě nikdo neuvidí a nikdo na to nepřijde, co se mi může stát?“ A my jsme stejně opět tam, kde jsme byli. Dítě se má tedy ponaučit z vlastní zkušenosti, aby zjistilo, že máte pravdu. Až pak jste pro něj jakousi přirozenou autoritou a dítě si dokáže říct: ,,Aha, zjistil jsem, že má pravdu,“ a když se opět něco stane, dá na vás.

Nyní dávám příklad z knihy, který se mi moc líbil, a který bych nazvala – poučování dítěte o jakési povinnosti.

,,Učitel: To se nesmí činiti.
Dítě: A proč se to nesmí činiti?
Učitel: Protože jest to zlé.
Dítě: Zlé! Co jest zlé?
Učitel: Co se zapovídá.
Dítě: A co bude z toho, učiním-li to, co se zapovídá?
Učitel: Budeš trestán, že jsi neuposlechl.
Dítě: Učiním to tak, že nikdo o tom se nedoví.
Učitel: Budou na tě číhati.
Dítě: Schovám se.
Učitel:Budeč vyslýchán
Dítě: Budu lháti.
Učitel: Lháti se nesmí.
Dítě: Proč se nesmí lháti?
Učitel: Protože jest to zlé atd.“ ( srov. Rousseau, 1907, s. 117 )
Pod tímto příkladem Rousseau píše: ,,To je onen kruh, jemuž nelze se vyhnouti .. Překročíte-li jej, dítě vám nerozumí . Není-li to poučení velmi užitečné? Byl bych zvědav, dověděti se, co by mohl kdo položiti místo tohoto dialogu? ´´ ( srov. Rousseau, 1907, s. 117 )
Učitel se v tomto rozhovoru snaží přesvědčit dítě o tom, že poslušnost je povinností a k tomuto přesvědčování používá hrozbu, lichocení a sliby. Ale dítě tomuto nerozumí, nemá žádný důvod pro povinnost a jak Rousseau napsal ,,… není na světě človíčka, kterému by se podařilo oživiti v nich tento pocit povinnosti: ale strach před trestem, naděje na odpuštění, obtížné doléhání, nesnáz odpovídati vynutí na nich každé přiznání, které chceme a nám se zdá, že jsme je přesvědčili, kdežto jsme jim způsobili jen dlouhou chvíli nebo strach."

Práce se opírá o rozsáhlé citace ze zkoumaných děl.
Citace jsou v textu zvýrazněny kurzívou.