1.

Úvod

2.	Teoretická část

2.1.	Základní pojmy

2.1.1.

Staré průmyslové regiony

2.1.2.

Restrukturalizace

2.1.3.

Institucionální lock-in

2.1.4.

Path dependency

2.1.5.

Strukturální a regionální politika

2.2.	Faktory ovlivňující staré průmyslové regiony

3.	Praktická část

3.1.	Restrukturalizace tradičních průmyslových regionů

3.2.	Restrukturalizace ostravské aglomerace

3.2.1.

Opatření a aktéři restrukturalizace

3.2.2.

Restrukturalizace tradičních odvětví

3.2.2.1.

Hornictví

3.2.2.2.

Hutnictví

3.2.2.3.

Rozvoj nových aktivit

3.2.2.4.

Podpora malého a středního podnikání

3.2.3.

Cíle, vize a strategie

3.2.4.

Průmyslové zóny a příliv zahraničních investic

3.2.5.

Změna image města

3.2.6.

Zhodnocení

4.	Příklady restrukturalizace dalších starých průmyslových regionů

4.1.

Glasgow

4.2.

Bilbao

4.3.	Pittsburgh

5.

Závěr

"1.1.3. Institucionální lock-in
Proces „lock-in“ neboli „institucionální uzamknutí“ (Sucháček, 2005) souvisí s institucionálním prostředím regionu, se špatným postojem k inovacím a neschopnosti učit se novým technologiím.„Jedná se o endogenní bariéry inovativního rozvoje a diverzifikace regionální ekonomiky, které vznikají symbiózou ekonomických a sociálních struktur v průběhu dlouhodobého vývoje“ (Slach, Rumpel, & Koutský, 2008).

Slach, Rumpel a Koutský (2007), Boschma a Lambooy (2000) či Hassink (2005) ve své publikaci odkazují na dílo Grabhera (1993) o Porúří a jeho rozdělení konceptu „lock-in“ na tři typy:

1. Funkční lock-in
Jde o určitou míru funkční závislosti mezi místními firmami. Nadměrné funkční „zasíťování“ může způsobit ztrátu flexibility menších a středních dodavatelských firem a omezit jejich rozhodování o inovaci vlastní výroby. Rozlišujeme dva typy vazeb sítě. Volné slabé vazby (strength of weak ties) jsou sítě flexibilní a otevřené, zatímco silné vazby (weakness of strong ties), typické pro funkční „lock-in“, jsou z hlediska flexibility a otevřenosti velmi omezené.
Malé a střední podniky orientovaly svou výrobu převážně pro potřebu velkých regionálních podniků. Díky této „jistotě“ odbytu neměli potřebu své výrobky inovovat, mít vlastní marketing či vytvářet nové distribuční sítě.

2. Kognitivní lock-in
Jedná se o silné sociální zakořenění hlavních ekonomických, politických a společenských aktérů, které brání v příjímání nových technologických inovací. Reprezentanti jednotlivých aktérů, jako jsou například banky, veřejný sektor či průmyslové a obchodní komory, vzájemně spolupracují, sdílejí stejné názory a zároveň provádějí určitou selekci informací z vnějšku, která by narušila jejich tradiční schémata (například technicko-organizační proměna, globalizace, aj.)

3. Politický lock-in
Souvisí s podporou stávající industriální struktury regionu a regionální rozvojové trajektorie prostřednictvím kooperativních vztahů mezi jednotlivými aktéry. (Slach, Rumpel, & Koutský, 2008).
Koalice vytvořené z velkých podniků, odborů a politiků bránily kreativitě, inovacím a celkové restrukturalizaci regionu. Tímto se snažili udržet si svou dominantní pozici v regionu.

Konceptem lock-in se již dříve zabývali ekonomové Arthur (1989) či David (1985) (dle Hassink, Shin, 2005).

1.1.4. Path depency
Teoretický přístup path depency neboli „závislost na zvolené cestě“ úzce souvisí s konceptem lock-in. Podle tohoto přístupu jsou současné a budoucí možnosti rozvoje starých průmyslových regionů výrazným způsobem silně ovlivňovány dlouhodobým socioekonomickým vývojem v minulosti. (Slach, Rumpel, & Koutský, 2008; Sucháček, 2005)"

Zpracováno jako seminární práce z předmětu Lokální a regionální rozvoj – praxe na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Ostravské univerzity.
Součástí práce je mapa a dvě tabulky o rozsahu cca 1 strany.