1.	Dějepisectví a dějepisecké texty

2.	Klasické formy středověkého dějepisectví

3.	Kosmas a jeho kronika

4.	Historiografie za Přemyslovců a Lucemburků

5.	Historické spisy v době husitské

6.	Kronikáři a spisy za Jiřího z Poděbrad

7.	Reformační a humanistické dějepisectví

8.	Pobělohorské dějepisectví emigrační a domácí

"Historiografie – psaní o dějinách.

Historické myšlení
– je to vše, co je součástí historického vědomí
– lze ho studovat i z obrazů
– Epos o Gilgamešovi – zanechal po sobě činy -> „bude žít věčně“

Legenda
- literární útvar na pomezí odborné a umělecké literatury
- ve středověku je nejlepší smrtí smrt „mučednická“ – být zabit za víru a šíření křesťanství
- čím bezprostředněji po smrti hrdiny legenda vzniká, tím více je pro lidi zajímavá

Filiace legend
- zjišťování vzájemné závislosti mezi texty
- (existuje několik verzí, některé se nedochovaly, legenda se tedy sestaví z dochovaných verzí)
- staroslověnské legendy jsou psané latinsky nebo staroslověnsky
o moravsko-panonské legendy – jsou sepsány staroslověnsky – sepsali je žáci Cyrila a Metoděje (cca 9. – 10. století). Obhajují působení Konstantina a Metoděje.
o Václavské a Ludmilské legendy – Václav je zde chápán jako šiřitel křesťanské víry
 – Staroslověnská legenda o sv. Václavovi
 - Život a umučení sv. Václava a sv. Ludmily – báby jeho
• Vojtěšské legendy - psány latinsky
• Prokopské legendy – nedochovaly se

Nekrologia
- stručné zápisy o úmrtí představitelů kláštera a duchovních

Martilorogia
- záznamy o mučednických úmrtí (potenciálních) světců
- říkají, že na životě je nejdůležitější smrt – celý život se snažím o to, abych se dostal k Bohu

Klasické formy středověkého dějepisectví
1, Letopisy (anály)
- stručné záznamy v chronologickém sledu
2, Kroniky
- vyprávěcí dílo, obsáhlejší jak letopis
- je spojeno s určitým autorem (byť bezejmenným)
- dělíme je na čtyři typy:
a) světová – začíná stvořením světa
b) národní
c) klášterní
d) městská
- často dochází k prolínání"

Zpracováno formou odrážek.