1.	Pedagogika, pedagogická teorie a praxe

2.	Pedagogika jako věda, základní pedagogické kategorie, systém pedagogických věd, příbuzné vědy

3.	Cíle a obsah výchovy a vzdělávání, kurikulum, jeho proměny

4.	Vývoj člověka a jeho utváření výchovou a vzděláváním, podmínky výchovy

5.	Výchova jako forma socializace, mechanismy a činitelé socializace

6.	Formy výchovy a vzdělávání a jejich specifika

7.	Úloha vzdělání v ekonomickém a sociálním vývoji společnosti

8.	Vzdělávací systém ČR

9.	Současná evropská vzdělávací politika – základní dokumenty

10.	Současná česká vzdělávací politika – základní dokumenty

11.	Metody pedagogického výzkumu, příklady pedagogického výzkumu v ČR a v zahraničí

12.	Osobnost pedagoga a typy pedagogů

13.	Pedagogické znalosti – klíčová součást profesních dovedností učitele

14.	Pedagogická komunikace

15.	Didaktika, její předmět a historie

16.	Organizační formy vyučování a vyučovací metody

17.	Inovační tendence v oblasti vyučovacích forem a metod

18.	Pedagogická diagnostika

19.	Učivo v pedagogických dokumentech (učební plány, osnovy, kurikulární dokumenty)

20.	Výchova a vzdělávání ve starověku: Řecko, Řím

21.	Výchova a vzdělání ve středověku, univerzitní vzdělávání

22.	Výchovné ideály humanismu a renesance: cíl, obsah, metody vzdělávání

23.	Pedagogika J. A. Komenského

24.	Pedagogika osvícenství: přirozená a svobodná výchova

25.	Pedagogika a 19. století: počátky konstituování pedagogiky jako vědy, etatizace, lidové vzdělávání a předškolní výchova

"1) Pedagogika a její význam, význam studia pedagogické teorie pro pedagogickou praxi

Pedagogika
(z řec. paidagógos – pův. otrok, který doprovázel syna svého pána do školy a pečoval o něj; později převzala latina jako paedagogus – posun k významu učitel, vychovatel)

- je věda o výchově člověka, pomáhá při řešení konkrétních výchovných problémů a je podkladem pro
tvořivost učitele
- zkoumá podstatu, strukturu a zákonitosti výchovy a vzdělávání a objasňuje cíle, obsah, podmínky,
metody a prostředky výchovy
- studuje a kriticky hodnotí myšlenkové dědictví minulosti
- sleduje vývoj školství, výchovy a vzdělávání u nás i v zahraničí a ve spolupráci s dalšími vědními
disciplínami formuje nové vývojové trendy pro různé oblasti výchovy a vzdělávání.
- dělí se na pedagog. teorii a praxi

Pedagogická teorie:
Pedagogická teorie se utváří v rámci historického vývoje lidstva
1. tradice a zkušenosti společnosti (rodiny)
2. příbuzné společenské vědy (filosofie, psychologie, sociologie apod.)
3. současné empirické poznatky
4. výzkum a experimentování

Význam studia pedagogické teorie:
Pedagogiku nelze odvíjet jednostranně pouze od praktické zkušenosti (prakticismus) ani jen z teoretických poznatků.
Pedagog by měl mít svůj individuální pedagogický systém založený na teoretických znalostech, vlastních zkušenostech a osobních předpokladech.
Konfrontací teorie se skutečností si pedagog tvoří své pedagogické vědomí. Toto vědomí se po celý profesní život pedagoga vyvíjí.
V praxi se setkáváme se situacemi, kdy i lidé, kteří nikdy pedagogiku nestudovali, mají v činnostech souvisejících s výchovou a vzděláváním velmi dobré výsledky. Důležitou roli zde sehrává jejich pedagogický talent.
Na druhé straně ale i ti, kteří takovým výjimečným talentem neoplývají, mohou dosáhnout díky znalostem pedagogické teorie velmi dobrých výsledků.

Členění pedagogických věd z hlediska vývojových fází člověka:
předškolní pedagogika,
pedagogika ZŠ,
středoškolská pedagogika
andragogika / pedagogika dospělých/
gerontagogika /vzdělávací problémy ve stáří/"

Částečně zpracováno formou odrážek, důležité orientační body textu jsou zvýrazněny tučně či barevně.
Rozsah jednotlivých otázek se pohybuje od 1 do 3 stran.
Značné části práce jsou volně dostupné na internetu.