1.

Úvod

2.

Definice

3.

Etiologie

4.	Klinický obraz

5.

Terapie

5.1.	Rehabilitace a fyzikální léčba

5.2.	Farmakoterapie

5.3.	Revmatochirurgie a protetika

6.

Diskuse

7.

Závěr

"5 TERAPIE
Dosud nemáme k dispozici prostředky k vyléčení RA. Optimální léčba vyžaduje časné stanovení diagnózy a nasazení prostředků, které zabrání rozvoji ireverzibilních změn.
Léčba musí být vždy komplexní a zahrnuje složky medikamentózní, fyzikální, cílenou (speciální) rehabilitační léčbu, edukaci nemocného, režimová opatření, ergoterapii a indikaci chirurgické intervence. Významné místo v léčbě revmatoidní artritidy zastávají léky. Svou roli hraje rovněž lázeňská léčba.

5.1. Rehabilitace a fyzikální léčba
Pravidelná a správně prováděná cvičení spolu s postupy fyzikální léčby mají v léčbě revmatoidní artritidy nezastupitelný význam. Jejich úkolem je udržet dostatečný rozsah pohybu v postižených kloubech, zabránit ochabnutí svalů, ztuhnutí kloubu s fibrózní přestavbou a ovlivnění funkční zdatnosti a sebeobsluhy.
Volba pohybové aktivity závisí na aktivitě, stádiu onemocnění, věku pacienta a postižení jiných orgánů. V počátečních stádiích choroby je pohybový režim zaměřen preventivně, v pokročilých stádiích se snažíme zamezit rozvoji další deformit, u závažných stádií provádíme nácvik substitučních pohybů pro zlepšení sebeobsluhy. Pohybová léčba má ovšem i své kontraindikace. Není vhodná např. při náhlém vzplanutí zánětlivého procesu, při závažném postižení vnitřních orgánů, horečnatém onemocnění a u závažných destruktivních kloubních změn (nekróz).
Ze známých metod používáme polohování v rámci rehabilitačního ošetřovatelství (polohování v odlehčení v závěsu), posilování svalů (izometrické kontrakce, provádí se 2-4x denně), strečink (několikrát denně) a pasivní rozcvičování kloubu v maximálním možném rozsahu pohybu (alespoň 1x denně). Pacient by měl určitý stupeň bolesti při vykonávání pohybových aktivit překonat. Úlevu pacientovi přinášejí trakce s tahem v ose končetiny nebo mobilizace kloubů. Zvláště u kloubů horních končetin pak přispívá mobilizace ke zlepšení jemné motoriky a sebeobsluhy. V období remise nemoci je důležitá postupná aktivizace pacienta. Klade se důraz na aktivní pohybovou terapii, zlepšení svalové síly i rozsahu pohybu a nácvik chůze s francouzskými, popř. podpažními holemi. Zařazujeme aerobní kondiční cvičení.
Fyzikální terapie je další možností ovlivnění bolestivých a zánětlivých příznaků. Zejména se jedná o efekt ledování, tzv. kryoterapie, která může být celková či lokální. Lokální kryoterapie využívá plynného dusíku zchlazeného na -160°C. V dnešní době je velmi oblíbená procedura pobytu v chladové komoře v -170°C. V období remise je naopak doporučeno využít procedur s termoaktivním účinkem, např. parafínové zábaly, vířivé koupele či cvičení v bazénu. Jako podpůrnou terapii využíváme účinků laseru a ultrazvuku.
Nezastupitelnou roli hraje ergoterapie. Kromě nácviku dovedností je pacientům doporučována úprava prostředí, používání kompenzačních pomůcek (termoaktivní dlahy pro korekci a úlevu, ortézy, dlahy, francouzské či podpažní berle). Nezbytností je na míru upravená obuv."

Zpracováno jako seminární práce z předmětu Obecné metodiky fyzioterapie na oboru Fyzioterapie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Součástí práce jsou ilustrace o rozsahu cca 1/2 strany.
Některé pasáže práce jsou volně dostupné na internetu.