1.	Život a tvorba E. A. Poea

2.

Havran

2.1.	Vznik, forma

2.2.	Tematika, kompozice, jazyk

2.3.	Motivy, symboly

2.4.	Důvody vzniku básně

2.5.	Miroslav Macek o Havranovi

2.6.	Vrchlického překlad Havrana

"Havran – E. A. Poe

2.) E. A. Poe (1809-1849) pocházel z Ameriky. Řadíme ho do období romantismu. Byl to výborný 1. pol. 19. století. Byl to spisovatel, který psal poezii, prózu, eseje nebo kritiku. Vynikal v mysteriózních příbězích, detektivních novelách či hororových povídkách a je považován za předchůdce těchto děl. Poe sám inspiroval i jiné spisovatele. Patří do generační a názorové skupiny s Charlesem Baudelairem a Stéphanem Mallarmem a jeho dílo Havran se stalo vzorem francouzských prokletých básníků. Svá díla tvořil už v mládí a skončil až do roku 1847, dva roky před svou smrtí.

3.) Dílo Havran, vzniklo roku 1845 (2 roky před tím než mu zemřela žena) a je autorovo životní dílo. Chtěl jen napsat něco přesně vymyšleného a speciálního. Dále z hlediska formálního se jedná o poezii – básnickou lyrickou skladbu.

4.) V anglické verzi i v holandské verzi můžeme pocítit napětí a strach. Je tu použita výrazná kakofonie (nelibozvučnost) a zvukomalba.

5.) Tématika – Dílo je hlavně v kontrastu mezi smutkem a krásou. Hlavní postava přemýšlí o smrti milované ženy, na kterou nemůže přestat myslet a chtěl by se s ní znovu setkat. Proto velmi trápí a nenachází klidu bez své milované. Ale havran, který je zde zobrazen jako zlo a špatnost mu vždy dá zápornou odpověď.
Kompozice - Báseň je ve 108 verších. Autor zde použil refrén v podobě monologu slova nevermore, které říká havran. Refrén je zde jakýmsi varováním. Jako metrum má trochej. Používá zde přerývavý rým, rytmus je rytmický. Zvučnost vytvářející nepříjemné pocity. Hrůzostrašné pocity vytváří slovy týkajících se zla a smrti (pohřební písně, balzám v smrti).
Jazyk – Autor používá ich formu, často monology a přímou řeč hlavně v refrénu. Báseň je psaná spisovnou češtinou často hovorovou (cos, tos řek, žas), je tu hodně zastaralých výrazů. Přidává i básnické přívlastky (plutonovský).

6.) Autor vyjadřuje svými pocity deprese, beznaděj, prázdnotu, váhání, zoufalost, stesk, smutek ale zároveň i krásu v podobě lásky k milované Leonoře. Symbolem zla je krkavec, který přiletěl za hrozné bouřky. Symbolem smutku je refrén, který krkavec říká na otázky hlavní postavy = nevermore (nikdy více). Už ze samotného slova nevermore čiší deprese a zoufalost. Symbolem dobra jsou vzpomínky a nekonečná touha po Leonoře. Své pocity vyjadřuje pomocí tónu, zvukomalby a dokonce slovy, která v nás vyvolají smíšené pocity až zármutek."