1.	Vymezení pojmu motivace

2.	Klasifikace motivace

3.	Faktory ovlivňující motivaci

3.1.

Faktory

3.2.	Úspěch a neúspěch

3.3.	Odměny a tresty

"3. Faktory ovlivňující motivaci
Na motivaci k učení působí celá řada faktorů, jejichž znalost a schopnost využití představuje pro učitele nezbytnou podmínku. K faktorům ovlivňujícím motivaci patří:
• novost situace,
• činnost a aktivita žáka,
• sociální faktory (společná činnost, spolupráce, soutěžení),
• stanovení cíle (cíl je nutné vymezit v závislosti na věku),
• zájem (usnadňuje učení, je možné na něj navázat ve školních podmínkách),
• spojení školního učení s žákovými životními cíli,
• tendence dokončit daný úkol (je-li aktivita žáka přerušena ve stádiu dosahování úkolu, má tendenci se k nedokončenému úkolu vrátit),
• úspěch a neúspěch ve vyučovacím předmětu,
• odměny a tresty.
Každý z těchto faktorů má ve školních podmínkách své místo v určitých situacích. Žádný z nich nelze podcenit ale ani přecenit. Zde se proto zaměřím na ty, které mají značný význam pro učitele i žáka ve většině učebních činností.

3.1 Úspěch a neúspěch
Jeden z nejdůležitějších a nejsledovanějších motivačních faktorů představuje úspěch a neúspěch. Úspěch je sám o sobě odměňující, protože informuje o správnosti žákova postupu, o adekvátních schopnostech, dovednostech, vyvolává příjemné emocionální prožitky, má vliv na zvýšení sebehodnocení a jistoty žáka, zesiluje počáteční motivaci. Síla motivace se obecně zvyšuje s prožitky úspěchu. Navíc je žák většinou odměňován učitelem, rodinou i širším sociálním zázemím, čímž je samotné pozitivní působení úspěchu ještě zesilováno prostřednictvím vnější motivace. Úspěch žáka rovněž zpětně posiluje a zlepšuje vztah mezi učitelem a žákem. Obliba školy a vyučovacího předmětu je totiž z velké části založena na oblibě učitele a snaha dosáhnout v daném předmětu úspěchu je většinou motivována kladným vztahem mezi učitelem a žákem. Úspěch přitahuje jedince rovněž k opakování podobné činnosti, podílí se tedy na vzniku zájmu o danou oblast. Zájem je velice cenný z psychologického hlediska, protože šetří energii žáka a oddaluje nástup únavy. Na školní úspěch však nelze nahlížet pouze z hlediska výborných známek a odpovídajícího chování – v popředí zájmu učitelů nemohou být pouze výsledky, existuje zde totiž riziko mechanického učení bez porozumění. Naopak neúspěch má značný negativní vliv na sebehodnocení žáka. Žák musí vyvinout značné úsilí, aby neúspěch překonal a udržel si svoji úroveň sebeobrazu. Trvalé, opakující se neúspěchy mohou vyvolat stav, který se v psychologii označuje jako naučená bezmocnost, tj. taková situace, kdy jedinec ztrácí kontrolu nad svým prostředím a nemá šanci změnit svoji situaci, ať dělá cokoliv. Ve škole se neúspěch manifestuje ve formě neprospěchu, špatných známek, neadekvátního chování apod. Přestože neúspěch ovlivňuje motivaci negativním způsobem, každý žák by s ním měl mít zkušenosti, aby si mohl vytvořit techniky potřebné pro jeho překonání. Nicméně se doporučuje, aby žák ve třídě prožíval především úspěch, což se někdy jeví být neproveditelné, protože ve třídě funguje poměrně dobře proces sociálního srovnávání a vzájemného hodnocení. Důležitým momentem se tak stává míra úspěchu a neúspěchu. Tato problematika byla rozvíjena v oblasti výkonové motivace, kde byly stanoveny základní motivační tendence, které mají vliv na chování žáka v úkolových situacích. Na základě těchto tendencí pak rozlišujeme:"