1.

Báseň

2.

Rozbor

"Báseň
Vzdálená slova ve větru a dešti
plují kol hlavy mé.
Vy věty, stále tišší,
jezera plachých zvuků,
kdo zaklel vás? Což vím...
-------------------------------------------------------
Hlas demagogů,
sloními kroky dupající louky,
ponuře troubí po světě, jenž pláče
nad lidskou hloupostí,
a překřikuje vás.
-------------------------------------------------------
Vzdálená slova ve větru a dešti,
co bych se bál? Vím, uslyším vás zas.

Rozbor
• vzdálená slova ve větru a dešti - slova zaznívají z dálky, tlumeně, jsou pročištěná a vylehčená větrem a deštěm
• (slova) plují kol hlavy mé - metafora slovesná, možno také vykládat jako personifikaci; tento obraz poukazuje k "lehkosti", volnosti, jemnosti slov - věci hrubé, těžkopádné by mohly jen stěží plout
• ona "vzdálená slova" vykonávají krouživý, harmonický pohyb (kontrast viz dále)
• Vy věty, stále tišší - apostrofa; výraz "věty" je vůči výrazu "slova" v daném kontextu synonymní, vyjadřuje totéž (znamená vlastně metonymicky řeč, jazyk)
• lyrický mluvčí apostrofuje to, co je mu důvěrné a milé - proto apostrofa nepřipadá v úvahu ve druhé sloce (viz dále)
• slova jsou stále tišší, možno domýšlet, že ústí až v úplné ticho - podobný motiv můžeme pozorovat u Františka Halase
• jezera plachých zvuků - metafora identifikační; slova jsou plachá, vzácná, mohou se snadno vyplašit
• "slova ve větru a dešti" se lyrickému mluvčímu jeví jako "zakletá" - je v nich cosi přízračného, snového, nepochopitelného
• hlas demagogů - postaven do opozice ke "slovům ve větru a dešti"; celá druhá strofa tento motiv rozvíjí a stojí ve zřejmém kontrastu ke sloce první
• sloními kroky dupající louky - personifikace; proti lehkému krouživému pohybu slov z první sloky je postaven pohyb těžkopádný, destruktivní, nepřirozený
• ponuře troubí - kakofonie (sled nelibozvučných hlásek - ř, r, b) - dotváří negativní obraz "hlasu demagogů""

Znění básně a úryvky z ní jsou značeny kurzívou.