1.

Úvod

2.	Teoretická východiska controllingu

2.1.	Chápání pojmu controlling v německé jazykové oblasti

2.2.	Controlling v procesu řízení podniku

2.3.	Investiční projekt

2.4.	Kapitálové výdaje investičních projektů

2.5.	Klasifikace investičních projektů

3.	Investiční controlling

3.1.	Investiční chování podniku

3.2.	Plánování investic a investiční plán

3.2.1.

Pojetí cílů

3.3.	Stanovení cílů

4.	Metody řízení investičních projektů

4.1.	Příprava a realizace investičních projektů

4.1.1.

Předinvestiční fáze

4.1.2.

Investiční fáze

4.1.3.

Provozní fáze

4.1.4.

Postinvestiční audit

4.2.	Metody hodnocení investic

4.2.1.

Metody nevýnosového charakteru

4.2.2.

Statistické metody

4.2.3.

Dynamické metody

5.	Příklad výpočtu realizovaného investičního projektu

5.1.	Metoda normované proměnné

5.2.	Metoda čisté současné hodnoty

5.3.	Metoda vnitřního výnosového procenta

5.3.1.

Výpočet

5.3.2.

Shrnutí

5.3.3.

Slovní komentář

6.

Závěr

"2.1 Chápání pojmu controlling v německé jazykové oblasti
„Protože v němčině podle souhlasného pojetí odborné literatury neexistuje odpovídající slovo se stejným významovým obsahem, byl pojem převzat do německé slovní zásoby. Do německé jazykové oblasti se controlling rozšířil díky americkým dceřiným společnostem po druhé světové válce. Největší rozšíření zaznamenal v 60. a 70. letech 20. století v období stagnace průmyslu a spotřebitelských trhů, která vytvářela tlak na hospodárnost a efektivnost v oblasti řízení nákladů. Převládající koordinační koncepce německého controllingu se datuje od roku 1979 s prvním vydáním knihy s názvem Controlling od Petra Horvátha. V ní se autor přiklání ke koordinační funkci controllingu, na rozdíl od angloamerického pojetí, kde je jeho náplní vedle plánování a organizování především oblast řízení v rámci zajištění hlavní funkce managementu.“ [2]
„V 80. a 90. letech 20. století se controlling vymezoval v rámci dvou teorií. První převažující teorie tzv. koordinačně systémového přístupu vychází ze systémové analýzy podniku, jejími představiteli jsou Horvát, Eschenbach, Hahn, Küpper a další. Druhá teorie, jejímiž představiteli jsou Ewert, Pfaff a Wagenhofer, se zabývá především vztahy a konflikty mezi účastníky a z toho vyplývajícího působení na řízení podniku.“ [2]
2.2 Controlling v procesu řízení podniku
Controlling musí splňovat informační a koordinační funkci na všech úrovních podnikového systému řízení. V zásadě máme tři úrovně podnikového řízení:
1. Normativní podnikové řízení: normativní management se věnuje vytvoření obrazu, jak sám sebe podnik chápe, a sestavení žebříčku základních hodnot a určuje zásady chování podniku vůči pracovníkům, zákazníkům, dodavatelům, konkurenci, státu apod.
2. Strategické podnikové řízení: ve strategickém managementu jde o zajištění již existujících potenciálů a o vytváření nových potenciálů úspěchu. Přitom je třeba překonat podstatný rozdíl mezi aktuálními schopnostmi a již existujícím vybavením podniku zdroji na straně jedné a budoucími požadavky konkurence na straně druhé.
3. Operativní podnikové řízení: úlohou operativního managementu je, aby pokud možno nejlépe využilo již existujících potenciálů úspěchu, jejich realizace v likviditě a zisku. Při vypracování oblastí úloh controllingu je třeba rozlišovat mezi rutinní činností (standardizovanými postupy) a mimořádnými záměry a úkoly (projektů a investic). [3]
2.3 Investiční projekt
Jako nejčastěji používané vysvětlení pojmu investiční projekt se uvádí soubor technických a ekonomických studií sloužících k přípravě, realizaci, financování a efektivnímu provozování navrhované investice. [1]
2.4 Kapitálové výdaje investičních projektů
Kapitálové výdaje neboli investice podniku můžeme obecně definovat jako veškeré peněžní výdaje většího rozsahu, u nichž se očekává jejich přeměna na budoucí peněžní příjmy během delšího časového období. Zúží-li se kapitálové výdaje na výdaje pro pořízení dlouhodobého hmotného majetku je možné je modelově vyjádřit následovně: [5]

K= I + O - P ± D
Kde:
K - kapitálový výdaj
I - výdaj na pořízení dlouhodobého majetku. Lze tady zařadit např. výdaje na pozemek pro stavbu, výdaje na realizaci staveb, výdaje na zabezpečení výstavby atd.
O - výdaj na trvalý přírůstek čistého pracovního kapitálu. Projekty často vyžadují změnu oběžného majetku, ať se jedná o požadavky na trvalý přírůstek zásob surovin, náhradních dílů apod. Protože růst oběžného majetku vyvolává růst krátkodobých pasiv – např. závazků vůči dodavatelům, vyjadřujeme trvalý přírůstek čistého pracovního kapitálu jako rozdíl mezi změnou oběžného majetku a změnou krátkodobých pasiv.
P - příjem z prodeje existujícího nahrazovaného dlouhodobého majetku
D - daňové efekty z prodeje stávajícího nahrazovaného majetku. Při prodeji majetku
v případě, kdy jeho tržní cena je vyšší než zůstatková, musí podnik ze zisku zaplatit odpovídající daň.
V opačné situaci, kdy je větší cena zůstatková, dosáhne podnik odpovídající daňové úspory a snižuje si kapitálový výdaj. Jestliže se tržní cena rovná ceně zůstatkové, je daňový efekt nulový.
2.5 Klasifikace investičních projektů
Z důvodu správné volby metody sledování a hodnocení efektivnosti investičních projektů a stanovení řídící úrovně v podniku, která o investici rozhoduje, se investiční projekty klasifikují do několika skupin. Podle určené klasifikace pak volíme ekonomická kritéria hodnocení.
Investiční projekty lze klasifikovat z mnoha hledisek. Výběr nejdůležitějších.[6]"

Práce obsahuje tabulky a schéma. Čistý text je cca 15 stran.