1.	Německé osvícenství

1.1	Immanuel Kant

2.	Německý romantismus

2.1	Johann Gottfried Herder

2.2	Johann Gottlieb Fichte

2.3	Friedrich W. J. Schelling

2.4	George W. F. Hegel

3.	Iracionalismus

3.1	Arthur Schopenhauer

3.2	Friedrich Nietzsche

3.3	Sören Kierkegaard

4.	Filozofie života

4.1	Henri Bergson

4.2	Hans Driesch

4.3	Oswald Spengler

4.4	Wilhelm Dilthey

5.	Pozitivismus

5.1	August Comte

5.2	John Stuart Mill

5.3	Herbert Spencer

6.

Marxismus

6.1

Karl Marx

7.	Německý materialismus

7.1	Ludvík Feuerbach

8.	Historický materialismus

"NĚMECKÉ OSVÍCENSTVÍ
IMMANUEL KANT
- celý život prožil v Kaliningradu ve Východním Prusku
- jeho život se vyznačoval přísnou životosprávou a přesným stereotypem dne
- Kantovo dílo možno rozdělit do tří období: A: předkritické
B: období tří velkých kritických spisů
C: pokritické (pozdní) období
A: předkritické období
- zabýval se přírodou a především vesmírem
- Kant-Laplaceova teorie – teorie vzniku sluneční soustavy; vznikla z částic rozmístěných v prostoru; celý proces vzniku odstartoval Bůh, ale víc do něj už nezasahuje
B: kritické období
- sepsal tři stěžejní díla: Kritika čistého rozumu; Kritika praktického rozumu; Kritika soudnosti
Kritika čistého rozumu
– zabývá se poznáním; rozlišuje věc o sobě a věc o nás
- věci existují nezávisle na našem vědomí
- věc o sobě – má transcendentální charakter (nadpřirozený); podstata věci
- věc pro nás – jak na nás ta konkrétní věc působí a co o ní víme
- tři duhy poznání: matematika, přírodní vědy, metafyzika
- tři druhy poznávacích schopností: 1. smysly - vjemy
2. rozvažování – schopnost myslet a myslet v pojmech
3. rozum – měl by člověka dovést k pochopení jednoty světa; rozum vede k vytvoření tří idejí: a) idea duše
b) idea světa
c) idea boha
- předzkušenostní poznání – „a priori“ – člověk má vrozené jakési ideje, které mu pomáhají poznávat; vrozené jsou například ideje času a prostoru (na úrovni smyslů), kvantita, kvalita, relace, příčina a důsledek
- „a posteriori“ – poznání vycházející ze zkušeností (smyslů)
- tzv. Kantův „kopenikovský obrat“ spočívá v tom, že dosud bylo poznání vykládáno z předmětu, nyní z člověka, z lidských předpokladů možnosti poznávat – jsme to my sami, kdo vnášíme řád do světa, nikoli však řád libovolný
Kritika praktického rozumu
- zabývá se etikou
- kategorický imperativ – svědomí, vnitřní hlas, co nám říká, co je správné – „Jednej tak,a by se pravidlo tvého osobního jednání, mohlo stát všeobecným pravidlem.“ – máme se chovat přesně tak, jak chceme aby se chovali i ostatní
- „Jednej tak, aby lidství v tobě i v jiném člověku ti bylo účelem nikoliv prostředkem.“ - každý sleduje své cíle, ke svým cílům nesmí využívat ostatní lidi, musíme si každého člověka vážit, brát ho jako účel
- „Dvě věci naplňují mou mysl vždy novým obdivem a úctou – hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“

Klíčové informace jsou zvýrazněny tučně nebo kurzívou či podtržením.