Úvod

1.	Proč je time management důležitý

1.1.	Osobní management

1.2.	Jak čas plánovat

1.3.	Kategorizace time managementu

1.4.	Pomůcky, respektive nástroje managementu

2.	Zásady time managementu a jejich význam pro sebeřízení a efektivní životní styl

2.1.	Uplatňování zásad time managementu

2.2.	Symptomy a negativa nedostatečného řízení času

3.	Chyby v řízení času

4.

Závěr

"1. PROČ JE TIME MANAGEMENT DŮLEŽITÝ

Time management představuje jednu z nejdůležitějších cest optimalizace životního a pracovního režimu člověka, efektivní způsob hospodaření s časem. Čas je totiž důležitým rozměrem našeho života, přitom je veličinou jednosměrnou a stále ho ubývá. Nelze ho nakupovat, ani spořit a skladovat. Každý člověk má svůj čas v určité podobě vyměřen a další nemá šanci získat. Protože to však obvykle nevíme, míváme tendenci časem plýtvat. Z těchto všech důvodů je třeba apelovat na každého, aby se naučil se svým časem zacházet hospodárně. Když přijde řeč na čas a jeho efektivní využívání, lidé se obvykle vymlouvají, například následujícím způsobem: „Schopnost organizovat sebe sama je vrozená; Je to vlastnost, kterou člověk buď má, nebo ne, já ji prostě nemám; V této situaci ani žádná organizace práce není možná; Rád bych se naučil si svůj čas lépe organizovat, teď ale mám příliš mnoho práce, snad za pár měsíců.“ Výše uvedené výmluvy vedou však obvykle k tomu, že lidé následně nejsou schopni či ochotni se svou situací cokoliv dělat. Tím se dostávají na „cestu do pekla“, pro kterou jsou typické následující skutečnosti:
• začít den bez jasného denního plánu,
• nevyrovnanost v osobním životě,
• smetiště na stole jako životní styl,
• práce na úkor spánku,
• přestávka na oběd jako čas k dohánění restů,
• nemám cíl, nevím, kam vlastně směřuji,
• osobní život počká.
Ze všech těchto důvodů je třeba se časem zabývat a naučit se ho v určitém rozsahu také přiměřeně využívat a řídit. Time management obecně lidem pomáhá při dosahování jejich životních a profesních cílů. Měl by každého naučit:
• stanovit si cíle a určit priority,
• plánovat si svůj čas,
• řídit se optimalizací hledisek důležitosti a naléhavosti,
• vyvarovat se časových tísní,
• etapizovat činnosti,
• delegovat některé úkoly na jiné lidi.
Stanovení cílů je spojeno s „ukotvováním“ a programováním vlastního života. Lidé se přitom obvykle zaměřují na cíle celoživotní, střednědobé či krátkodobé. Dlouhodobé cíle mívají funkci určitých ideálů či v daném okamžiku ne zcela realizovatelných vizí, které je třeba postupně konkretizovat. Krátkodobé cíle oproti tomu bývají velmi těsně spjaty s každodenními aktivitami a úkoly, přičemž přednost by měly mít ty, které je v zájmu dosažení určitého dlouhodobého cíle třeba řešit především. To však zpravidla neplatí absolutně, lidé s krátkodobými cíli totiž leckdy v životě řeší jen aktuální úkoly, bez potřebné vazby k jakémukoli dlouhodobému cíli. Střednědobé cíle představují pak určitou spojku mezi nimi.
V dětství a mládí si lidé obecně stanovují spíše cíle krátkodobé. V tomto období totiž ani nebývají schopni dohlédnout příliš daleko. V procesu jejich dosahování se však tato jejich schopnost stále zlepšuje a ti, kteří si začali klást náročnější cíle poměrně záhy, bývají obvykle také rychleji schopni jich nejen dosáhnout, ale zpravidla je i značně překročit. Je přitom pochopitelné, že výchozí dětské a mladistvé cíle hrají zejména zpočátku spíše jen roli málo instrumentalizovaných rámcových představ. „Chci být pilotem, letuškou, prezidentem…“. Větší konkretizace nabývají teprve v závislosti na tom, jak to dospívajícím dovolují postupně získávané vědomosti, dovednosti, zkušenosti, zájmy a návyky.
Významnou součástí a současně i praktickým nástrojem dosahování stanovených cílů se stává především správné určení priorit. Ani v tomto případě nejde o jednorázový akt, ale spíše o postupné přehodnocování a dočasné přesouvání některých cílů či s nimi spojených aktivit v závislosti na objektivních změnách v konkrétních podmínkách práce a života. Zpočátku bývá důležitou prioritou každého člověka vzdělání. Pro některé jedince však svou prioritu poměrně záhy ztrácí, zatímco pro jiné je dlouhodobě cílem primárním. V průběhu života se však pro většinu lidí, dříve nebo později, stává významnou prioritou pracovní uplatnění. Pro ženy pak, častěji než pro muže, vstupuje po určité době do popředí pozornosti mateřství a rodina, přičemž po čase obvykle se opět začínají vracet k práci.
Pokud lidé nedokážou správně odhadnout, čemu kdy mají dát přednost, například proto, že si neuvědomují neúprosnost běhu času a nezměnitelnou logiku průběhu biologických procesů, zpravidla se ocitají ve vleku života, aniž by byli schopni mu dát, objektivní potřebě osobního naplnění odpovídající, obsah a směr. Pak si obvykle stěžují na různé objektivní okolnosti, aniž by si připustili, že příčina jejich nedostatečné seberealizace spočívá hlavně v nich samotných."

Práce obsahuje tabulku. Čistý text je cca 11 stran.