"2 ZHODNOCENÍ POZNATKU O VÝVOJI VNĚJŠÍCH ZÁPADNÍCH KAPRAT (S DŮRAZEM NA VÝVOJ ÚDOLNÍCH DEN)
2.1 Předkvartérní vývoj Vnějších Západních Karpat
Počátek formování flyšových Západních Karpat lze spatřovat již na přelomu svrchní křídy a terciéru, kdy probíhala mořská transgrese a ukládání sedimentačních vrstev. Czudek (1997) ve své práci uvádí a řadí počátek vývoje údolí ve Vnějších Západních Karpatech do období spodního badenu (miocén). Hlavní fáze vývoje Karpat pak probíhala během konce mesozoika a celého terciéru při alpinsko – himalájské orogenezi, kdy se karpatský oblouk nasunul rotačním pohybem na fundament Českého masivu. Vznikla tak typická příkrovová struktura Vnějších Západních Karpat, která je charakteristická svým pásovitým, zonálním uspořádáním. Je tvořená zejména křídovými a paleogenními sedimenty. Vnější struktury Karpat jsou ohraničeny od vnitřních tzv. bradlovým pásmem. Tektonicko - geologický profil Vnějšího flyšového pásma tvoří dvě základní tektonické jednotky vněkarpatských příkrovů, které nasedají na čelní miocenní předhlubeň: vnější Krosněnská jednotka a vnitřní Magurská jednotka. Přičemž Magurská skupina dílčích příkrovů je nasunuta na Krosněnskou skupinu (Menčík et al., 1983).
2.2 Kvartérní vývoj Vnějších Západních Karpat
Vývoj Vnějších západních Karpat během kvartéru je silně ovlivněn klimatickými fluktuacemi během pleistocénu a holocénu. Tyto teplotní výkyvy jsou archivovány v kvartérních uloženinách různého typu. Během chladných období docházelo k agradaci a ukládání seidmentů v depresích, kotlinách či brázdách, v průběhu interglaciálů pak převládá erozní aktivita nad sedimentací. V oblasti Vnějších Západních Karpat lze najít sedimenty různého genetického typu, od glaciálních, periglaciálních či svahových po splachové, fluviální nebo proluviální (Chlupáč et al., 2002). Starkel ve své práci (2003) také zdůrazňuje vliv vertikální změny vegetačních pásem, což mělo vliv na hydrologický režim řek a množství unášeného materiálu. Během kvartéru také dochází ke zvýšení neotektonické aktivity (Starkel, 2003).
Otázku vývoje údolní krajiny během období čtvrtohor si klade celá řada vědců a autorů po celém světě (Anderson et al. 2004; Foster et al., 2009; McEvan et al., 2011; Westaway et. Al., 2009). V oblasti Vnějších Západních Kaprat se tímto tématem zabývá mnoho, převážně polských autorů (Olszak, 2011; Owczarek, 2008; Starkel, 2002, 2003; Zuchsweicz, 1998), mezi českými autory zabývajícími se kvartérním vývojem reliéfu a především údolních formací lze vyzdvihnout práce J. Tyráčka (Tyráček, 2001, 2009). Jejich výzkumy jsou zaměřené na vývoj říčních údolí, studium geneze fluviálních teras a ovlivňování říčního režimu v kontextu klimatických změn a tektonické aktivity během kvartéru.
2.3 Vývoj vybraných geomorfologických forem během kvartérního období
Popisované geomorfologické formy v této kapitole byly vybrány s ohledem na jejich výskyt v rámci zájmového území. Jedná se o vývoj fluviálních teras, podhorských náplavových kuželů a vývoj svahových deformací v podobě strží a sesuvů.
2.3.1 Vývoj fluviálních teras v kvartéru
Vývoj říčních údolí a fluviálních teras je spojen především s působením klimatických změn v průběhu čtvrtohor a současně s působením neotektonických pohybů. Zároveň slouží fluviální terasy jako důležitý marker k pochopení vývoje klimatu a jeho teplotních výkyvů a k formování reliéfu během posledního geologického období.
Říční terasy v oblasti Západních Karpat jsou častým tématem výzkumu. Velice důkladně se mu věnuje řada polských autorů v čele s profesorem Leszkem Starkelem (Starkel, 2003, 2007). Jejich výzkumy jsou zaměřeny na působení klimatu v otázce vývoje říčních teras, na roli tektonických pohybů, způsob a intenzitu sedimentace vodních toků, výskyt extrémních eventů v podobě povodní a v neposlední řadě antropogenní činností člověka, která má v dnešní době výrazný vliv na vývoj a fungování celého povodí.
Obecně lze konstatovat, že vznik říčních teras podmiňují střídavé fáze akumulační a erozní činnosti toku, přičemž největší roli hraje velikost průtoku a množství splaveninového materiálu v korytě. Velikost průtoku a dotace sedimentů z okolních svahů závisí na klimatu a jeho teplotních výkyvech. Změny klimatických podmínek probíhaly převážně v období pleistocénu. Během chladného klimatického období odpovídajícímu glaciálům převládá akumulace sedimentů, kdy velké množství svahového materiálu v korytě zabraňuje zahlubování toku do skalního podloží (Olszak, 2011). Naopak v průběhu teplých interglaciálů."

Diplomová práce obsahuje tabulky, obrázky, schémata. Čistý text je v rozsahu cca 25 stran.
Práce neobsahuje přílohy.