1.

Úvod

2.	Teoretická část

2.1.	Příprava amidů

2.1.1.

Činidla pro tvorbu aktivních esterů

2.1.1.1.

Karbodiimidy

2.1.1.2.

1-hydroxybenzotriazol

2.1.1.3.

1-hydroxy-7-azabenzotriazol

2.1.1.4.

N-hydroxysukcinimid

2.1.2.

Alternativní činidla pro přímou tvorbu amidů

2.1.2.1.

Fosfoniové soli

2.1.2.1.1.

O-benzotriazol-1-yloxytris(dimethylamino)fosfonium hexaflurofosfát

2.1.2.1.2.

O-benzotriazol-1-yloxytris(pyrrolidino)fosfonium hexaflurofosfát

2.1.2.1.3.

7-azabenzotriazol-1-yloxytris(pyrrolidino)fosfonium hexaflurofosfát

2.1.2.2.

Další deriváty HOBt a HOAt

2.1.2.2.1.

1-β-naftalensulfonyloxybenzotriazol

2.1.2.2.2.

1-benzotriazol-1-yloxy-bis(pyrrolidino)karbonium hexafluorofosfát

2.1.2.2.3.

7-azabenzotriazol-1-yloxy-bis(pyrrolidino)uronium hexafluorofosfát, 7-azabenzotriazol-1-yloxy-bis(piperidino)uronium tetrafluoroborát

2.1.2.2.4.

O-[(1-kyano-2-ethoxy-2-oxoethyliden)amino]-oxytri(pyrrolidin-1-yl) fosfonium hexafluorofosfát

2.1.2.3.

Uroniové soli

2.1.2.3.1.

O-benzotriazol-1-yloxytris-1,1,3,3-tetramethyluroniové soli

2.1.2.3.2.

O-(7-azabenzotriazol-1-yl)-1,1,3,3-tetramethyluronium hexaflurofosfát

2.1.2.3.3.

1-[(2-ethoxy-1-kyano-2-oxoethylidenaminooxy)-dimethylamino-morpholino]uronium hexafluorofosfát

2.1.2.3.4.

Další uroniové soli

2.1.2.4.

Immoniové soli

2.1.2.5.

Halouroniové a halofosfoniové soli

2.1.2.6.

Benzotriazinové deriváty

2.1.3.

N-acylazoly

2.1.3.1.

N-acylimidazoly

2.1.3.2.

N-acylbenzotriazoly

2.1.4.

Další činidla

2.1.4.1.

Triazinové deriváty

2.1.4.2.

2,2-dichloro-5-(2-fenylethyl)-4-(trimethylsilyl)-3-furanon

2.2.	Biologická aktivita derivátů chinolinu

2.2.1.

Antimykobakteriální aktivita

2.2.2.

Tuberkulóza

2.2.3.

Deriváty chinolinu

3.	Experimentální část

3.1.

Cíl práce

3.2.

Metodika

3.3.	Seznam použitých chemikálií

3.4.	Syntetická část

3.4.1.

Syntéza anilidů kyseliny chinolin-2-karboxylové – Metoda A

3.4.2.

Syntéza anilidů kyseliny chinolin-2-karboxylové – Metoda B

3.4.3.

Charakteristika jednotlivých produktů

4.

Diskuse

5.

Závěr

"1. ÚVOD
Amidy jsou organické sloučeniny, které obsahují funkční skupinu skládající se z karbonylové skupiny (RC=O) spojené s atomem dusíku (N). Amidová skupina mnohdy simuluje peptidickou vazbu, vytváří stabilní vodíkové vazby a sloučeniny obsahující tuto skupinu v molekule mohou mít specifickou aktivitu k řadě receptorů a enzymů. Deriváty obsahující chinolinový skelet vykazují specifické fyzikálně-chemické vlastnosti a jsou součástí mnoha biologicky aktivních látek. Z předcházejících studií se zjistilo, že tyto jednoduché látky vykazují široké spektrum biologických účinků od antimikrobiálních, antifungálních, antiparazitických, antivirotických, až po antineoplastickou aktivitu [1]. Stabilní amidová skupina se vyskytuje v přírodních látkách (peptidy), ale i v syntetických látkách jako jsou léčiva a proléčiva. Tvorba amidů z aminů a karboxylových kyselin a jejich derivátů je jednou z nejvíce popisovaných chemických reakcí. Vytvoření amidové vazby vyžaduje aktivaci karboxylové skupiny. Aktivace se nejčastěji provádí pomocí thionylchloridu na acylchlorid, případně na směsný anhydrid, nebo aktivovaný ester. Všechny tyto metody se provádějí ve dvou krocích s nutností izolace reaktivního intermediátu. Další nevýhodou tradičních metod je vznik vedlejších produktů [2].
V posledním období se stalo velmi populární používání mikrovlnného záření díky větším výtěžkům, čistějším reakcím a kratšímu reakčnímu času. Tím, že se v mnoha případech nepoužívá rozpouštědlo je zvýšená bezpečnost a efektivita. Mikrovlnná aktivace byla využita s velkým úspěchem v několika případech syntézy amidů [3].
Teoretická část popisuje obecnou přípravu amidů a biologické účinky derivátů obsahujících chinolinový skelet. V experimentální části je popsána syntéza, spektrální (1H NMR, 13C NMR, IČ, MS, RTG) a základní fyzikálně-chemické vlastnosti čtyřiadvaceti anilidů kyseliny chinolin-2-karboxylové.

2. TEORETICKÁ ČÁST
2.1. Příprava amidů
Tato část diplomové práce se bude zabývat přípravou amidů přímo z karboxylové kyseliny a aminu. Amidová skupina se vyskytuje v přírodních látkách (peptidy), ale i v syntetických látkách jako jsou léčiva a proléčiva. N-acylace je důležitá reakce v syntéze peptidů. Malé peptidy se snadno připravují ve fázi roztoku a už od roku 1960 bylo vyvinuto mnoho činidel, která zvyšují výtěžky reakcí a zároveň eliminují racemizaci. Syntéza oligo- a polypeptidů ve fázi roztoku byla z velké části nahrazena syntézou v pevné fázi, kdy se využívá nerozpustnosti polymeru k čištění pomocí filtrace. Dalším důležitým aspektem této syntézy je produkce velkého počtu sloučenin kombinacemi reaktantů [4].

2.1.1. Činidla pro tvorbu aktivních esterů
Metoda tvorby aktivních esterů byla často aplikována na tvorbu peptidové vazby za mírných podmínek v kapalné i pevné fázi. V syntéze v kapalné fázi se nejčastěji k aktivaci karboxylové skupiny aminokyseliny používají 1-hydroxysukcinimidy (HOSu), estery pentafluorofenolu a nitrofenoly. V pevné fázi se využívají deriváty 1-hydroxybenztriazolu (HOBt), následované fosforečnými solemi a solemi močoviny. K přípravě těchto aktivních esterů jsou potřeba katalyzátory jako N,N´-dicyklohexylkarbodiimid (DCC) nebo N,N´-diisopropylkarbodiimid (DIC). Tyto aktivní estery potom reagují s aminy, popř. s aminokyselinami za vzniku amidů [4]."

Součástí práce jsou vzorce, schémata, grafy a tabulka, rozsah čistého textu činí cca 27 stran.