1.	Regulace výkonu otopného tělesa

2.	Rozložení teplot při sdílení tepla otopným tělesem

2.1.	Stanovení součinitele přestupu tepla konvekcí teplonosné látky

2.2.	Teplota snímaná indikátorem

3.	Zpracování termovizních snímků

3.1.	Vstupní údaje

3.2.	Zpracování údajů pro desková otopná tělesa

3.2.1.

Upevnění indikátoru na deskovém otopném tělese

3.2.2.

Střední povrchová teplota v místě snímaném indikátorem

3.2.3.

Rozlišení kanálku a mezikanálkové plochy na termovizním snímku

3.3.	Zpracování údajů článkových otopných těles

3.3.1.

Určení střední povrchové teploty

3.3.2.

Redukce dat

3.3.3.

Vyhodnocení polohy střední povrchové teploty

3.3.4.

Upevnění indikátoru na článkovém otopném tělese

4.	Vyhodnocení povrchových teplot

4.1.	Deskové otopné těleso

4.1.1.

Náběh deskového otopného tělesa

4.1.1.1.

Jednostranné napojení shora dolů

4.1.1.2.

Oboustranné napojení shora dolů

4.1.2.

Chladnutí deskového otopného tělesa

4.1.2.1.

Jednostranné napojení shora dolů

4.1.2.2.

Oboustranné napojení shora dolů

4.2.	Článkové otopné těleso

4.2.1.

Náběh článkového otopného tělesa

4.2.1.1.

Jednostranné napojení shora dolů

4.2.1.2.

Oboustranné napojení shora dolů

4.2.2.

Chladnutí článkového otopného tělesa

4.2.2.1.

Jednostranné napojení shora dolů

4.2.2.2.

Oboustranné napojení shora dolů

5.

Závěr

5.1.	Náběh a chladnutí otopných těles

5.1.1.

Dynamika otopných těles

5.1.2.

Teplotní poměry na otopných tělesech

5.1.3.

Proudění v otopných tělesech

5.1.3.1.

Proudění v deskových otopných tělesech

5.1.3.2.

Proudění v článkových otopných tělesech

5.2.	Použití indikátorů pro rozúčtování nákladů

5.2.1.

Teplota snímaná indikátorem

5.2.2.

Vliv snímané teploty na funkci indikátoru

5.3.	Legislativa týkající se rozúčtování nákladů na vytápění

5.3.1.

Základní a spotřební složka nákladů

5.3.2.

Korekce započitatelné podlahové plochy

5.3.3.

Rozdílnost v nákladech na vytápění

"2 Rozložení teplot při sdílení tepla otopným tělesem
Otopné těleso můžeme chápat jako výměník mezi teplonosnou látkou a okolním prostředím, kde dochází k prostupu tepla z teplonosné látky přes stěnu otopného tělesa do okolí. Prostup tepla se v tomto případě skládá z přestupu tepla konvekcí z teplonosné látky na vnitřní stěnu otopného tělesa, vedením tepla stěnou otopného tělesa a následným přestupem tepla konvekcí a sáláním do okolí. Během tohoto přenosu tepla z teplonosné látky do okolního prostředí musí být tepelný tok otopným tělesem ve všech částech stejný, protože během prostupu tepla stěnou otopného tělesa žádné teplo nevzniká ani nezaniká. Matematicky lze tepelný tok otopným tělesem vyjádřit jako
[W•m-2],
kde αi je součinitel přestupu tepla konvekcí teplonosné látky [W•m-2•K-1],
αe celkový součinitel přestupu tepla okolního vzduchu [W•m-2•K-1],
k součinitel prostupu tepla stěnou otopného tělesa [W•m-2•K-1],
tm střední teplota teplonosné látky v otopném tělese [°C],
te teplota okolí [°C],
tSi povrchová teplota na vnitřní straně otopného tělesa [°C],
tSe je povrchová teplota na vnější stěně otopného tělesa [°C].
Z kriteriálních rovnic byly stanoveny a zkonzultovány s vedoucím diplomové práce součinitele přestupu tepla konvekcí a sáláním na vnější straně otopného tělesa αke = 5,1 W•m-2•K-1 a αse = 6,4 W•m-2•K-1. Celkový součinitel přestupu tepla na straně vzduchu αe se pak stanoví jako součet těchto hodnot.

2.1 Stanovení součinitele přestupu tepla konvekcí teplonosné látky
Z výkresů výrobců otopných těles pak byly stanoveny průřezy a obvody kanálků deskového i článkového otopného tělesa. Z těchto hodnot byl vypočítán charakteristický rozměr – hydraulický průměr kanálku

[m],
kde dh je hydraulický průměr [m],
S průřez kanálku [m2],
O je obvod kanálku [m].
V případě přestupu tepla na vnitřní straně otopného tělesa se jedná o přestup tepla při nuceném proudění. Pro stanovení Nusseltova kritéria potřebujeme znát Reynoldsovo kritérium
[-],
kde dh je hydraulický průměr [m],
w střední rychlost tekutiny v kanálku [m•s-1],
je kinematická viskozita [m2•s-1].
a Prandtlovo kritérium
[-],
kde a je součinitel teplotní vodivosti [m2•s-1],
je obvod kanálku [m2•s-1].
Protože v případě deskového i článkového otopného tělesa neplatí podmínka
,
je použit pro výpočet Nusseltova kritéria Hausenův vztah.

[-],
kde Pr je Prandtlovo kritérium [-],
Re Reynoldsovo kritérium [-],
dh hydraulický průměr [m],
L délka kanálku otopného tělesa [m],
η dynamická viskozita proudící tekutiny [Pa•s],
ηp je dynamická viskozita tekutiny pro teplotu v mezní vrstvě [Pa•s].
Protože je teplota v mezní vrstvě tekutiny v otopném tělese velmi blízká teplotě v jádru proudu, je změna dynamické viskozity v teplonosné látce při výpočtu zanedbána. Následně je pak z Nusseltova kritéria stanoven součinitel přestupu tepla na vnitřní straně otopného tělesa jako
[-],
kde λ je součinitel tepelné vodivosti teplonosné látky [W•m-1•K-1],
dh hydraulický průměr [m],
Nu je Nusseltovo kritérium [-]."

Součástí práce jsou grafy, tabulky a nákresy, rozsah čistého textu dosahuje cca 25 stran.