1.	Vymezení globalizace

2.	Problém důvěry

3.	Globalizace jako extenze postmodernismu

4.	Globalizace jako postmoderní ambivalence

5.	Pesimistické scénáře globalizace

6.	Člověk a globalizace

7.	Média a globalizace

"GLOBALIZACE
Nerovný proces, v jehož důsledku se některé části světa relativně přibližují, zatímco jiné relativně oddalují

PROBLÉM DŮVĚRY
Právě důvěra je tím největším problémem současné doby, z naší společnosti téměř vymizela. Největší důvěru jsme mohli zaznamenat v minulosti v tzv. Tradičním společenství, které bylo založeno na bezprostředním kontaktu mezi lidmi. Toto společenství se začalo rozpadat v začátku vývoje moderní společnosti a její definitivní konec přišel s globalizací. Globální společnost totiž nezná společenství založené na interpersonálních vztazích. To, co vzniklo po tradičním společenství, můžeme nazvat globální ekonomika, která je totiž ve značné míře anonymní, je tedy téměř odosobněna. Globální ekonomika vede k oslabení národní (státní, etnické apod.) identity.
Když se podíváme na společnost jako celek nejen na tu současnou ale i do historie, žádná z nich nebyla společností tzv. poklidného spočinutí, což přesně vyjadřuje výrok „že za mlada bývalo všechno lepší“.

GLOBALIZACE JAKO EXTENZE POSTMODERNISMU
Extenze znamená rozšíření
Globalizace jako taková je logickým rozšířením postmodernisty, z čehož vyplývá, že důsledkem je na individuální úrovni ztráta ontologické jistoty, což znamená, že si myslíme, že sociální svět kolem nás je takový, jaký se nám jeví a že věci jsou takové, jaké jsou a že se můžeme spolehnout na jejich kontinuální trvání. Tato ontologická jistota byla ve středověku garantována existencí Boha. S nástupem postmoderního myšlení se tato jistota zhroutila

Postmodernismus nese několik znaků, například existencionální neklid, který je dle výroku Masaryka způsobem polovzděláním nikoliv věděním. K existencionálnímu neklidu se můžeme také dostat pomocí dvou sociálních kontextů a to sociálním (z hlediska interpersonálních vztahů a sociálních činností) a kognitivním (tedy z hlediska intelektuálního, duchovního apod.) Dalšími znaky postmodernismu je například odmítnutí tzv. heroického životního stylu, kdy je kladen důraz na radikální změnu hodnotových struktur. V krajních případech můžeme přejít k jakému si uctívání hedonismu (prožitek, požitek, rozkoš) a dokonce až ke stavu, v němž je vše dovoleno.
Postmodernismu je radikálním filozoficko-sociologickým zdůvodněním globalizace jako sociálního procesu, který nedokážeme vysvětlit a ani předvídat."