1.

Úvod

2.

Historie

3.	Bezdomovectví – definice

4.	Vymezení pojmů

4.1.

Chudoba

4.2.	Sociální vyloučení

4.3.	Sociální začleňování

5.	Faktory bezdomovectví

5.1.	Objektivní faktory bezdomovectví

5.2.	Subjektivní faktory bezdomovectví

6.	Nejčastější příčiny vzniku bezdomovectví

6.1.	Domov-rodina

6.2.	Ztráta zaměstnání

6.3.

Závislost

7.	Typologie bezdomovectví

7.1.	Dělení podle charakteru bezdomovectví

7.2.	Dělení bezdomovectví podle formy

7.3.	Rozdíly bezdomovectví u žen a mužů

8.	Bezdomovectví ve světě a u nás

9.	Zdravotní stav bezdomovců

10.	Řešení bezdomovectví

10.1.

Sociální poradenství

10.2.

Služby zaměřené na resocializaci a soběstačnost

10.3.

Služby zaměřené na naplnění základních potřeb

11.	Azylová zařízení v rámci Moravskoslezského kraje

12.	Výzkumná část

12.1.

Cíl a metodologie výzkumu, charakteristika zkoumaného souboru

12.2.

Charakteristika osob a místa, kde probíhalo šetření

12.3.

Univariační a bivariační analýza

12.4.

Závěr šetření a diskuse

12.5.

Návrhy a opatření pro pedagogickou teorii a praxi

13.

Závěr

14.	Přílohy (tabulky a grafy, dotazník)

"1. HISTORIE
Bezdomovectví tu bylo, je a bohužel i bude. Již v prehistorické době, kdy lidé žili v menších skupinkách, můžeme mluvit o bezdomovectví. Provinilci, kteří v této době nedodržovali zákony stanovené vyšší mocí, dostali trest, tehdy nejtěžší, kterým bylo vyloučení ze společnosti. Tento trest byl pro mnohé trestem smrti, neboť existence v nebezpečné krajině byla nemožná. Také již v samotné Bibli najdeme zmínky o bezdomovcích, sirotcích a vdovách, o které je třeba se starat.
Pokud se však posuneme dějinami dále, tedy tam, kde se již objevili první náznaky tento jev řešit, ocitneme se v druhé polovině 19. století. Tehdy na našem území existovaly určité právní normy a zásady pro veřejnou chudinskou péči, které byly vždy spojeny s tzv. domovským právem, ukládajícím obcím povinnost starat se o své chudé a bezdomovce. (Kopoldová, 2008)
Velkou změnu však můžeme zaznamenat až počátkem devadesátých let, kdy na našem území probíhaly jak politické, tak společenské změny. Zatímco před rokem 1989 byl za příživnictví stíhán a odsouzen k vězení, ten kdo nepracoval, či se trvale nezdržoval v místě bydliště, po tomto roce tomu již tak nebylo. Místo pobytu ve vězení, či psychiatrických léčebnách se tak tito lidé stávali bezdomovci. Vedle zrušení trestnosti příživnictví měla na bezdomovectví v ČR velký vliv také privatizace podniků, které měli do této doby povinnost zaměstnávat. V neposlední řadě, ke vzniku bezdomovectví přispěla především komercionalizace podnikových ubytoven.
Další příčinou bylo jistě i přijetí Listiny základních práv a svobod do českého právního řádu, řada lidí, která se do této doby schovávala, mohla konečně opustit své úkryty. Jednalo se především o lidi se slabou, lehce ovlivnitelnou osobností, často handicapované, tělesně , či duševně postižené, či jinak znevýhodněné.(Hradečtí, 1996)
Začátkem roku 1990 však proběhla i rozsáhlá amnestie prezidenta Václava Havla, ve které bylo propuštěno okolo 16000 vězňů, kteří byli nuceni se začlenit do společnosti. Tento úkol byl pro mnoho z nich nesnadný, ne- li nereálný. Většina z těchto lidí tak rozšířila řady bezdomovců. Dlouhodobý pobyt ve vězení totiž mnohým z nich narušil kontakty s rodinou, jejich schopnost navazovat běžné sociální styky byla nízká, měli problém se adaptovat na nové prostředí a v neposlední řadě nebyli schopni si najít jakékoliv zaměstnání.
Fenomén bezdomovectví se tedy u nás objevil náhle jako viditelný sociální problém až od počátku devadesátých let. V posledním desetiletí se o tomto jevu pouze začíná opět veřejně diskutovat."

Citace jsou v textu značeny kurzívou. Částečně zpracováno formou odrážek. Součástí práce jsou tabulky a grafy, rozsah čistého textu činí cca 38 stran.