"1. Sylva Zimula Hanáková

Narodila se v roce 1967 v Kroměříži. V letech 1986 až 1991 studovala na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně - obor český jazyk a výtvarná výchova. Dva ročníky také navštěvovala ateliér scénografie na Janáčkově akademii múzických umění a to v letech 1990 a 1991. Od této doby pracuje jako výtvarnice kostýmů. Navrhuje pro divadlo, televizi i film (Logicky uvedu především muzikály).
Často spolupracuje s Divadlem na Fidlovačce. Byly to inscenace Divotvorný hrnec (2004), Funny girl (2005), Malované na skle (2000), Song pro dva (2009), Šumař na střeše (2006). Také se podílí na inscenacích divadla Husa na provázku: Balada pro banditu (2008). V divadle Radost to byly inscenace Jak přišel step na svět (2004), Malované na skle (2008), Gulliver v Liliputově (2009) a Jak to dělají andělé (2009). V Městském divadle Brno: Červený a černý (2007) a Balada o lásce (2009). Spolupracovala s Národním divadlem v Praze, s divadlem Globe, s Dejvickým divadlem,s Divadlem komedie, s Vinohradským divadlem, s Klicperovo divadlem v Hradci Králové, s Východočeským divadlem v Pardubicích, s Divadlem u stolu v Brně.
Pro televizi pracovala na kostýmech k seriálu Četnické humoresky. Kostýmy navrhovala i k pohádkám Císař a Tambor (1998), Království potoků (2005), O kominickém učni a dceři cukráře (2006) a Dům U Zlatého úsvitu (2009). Také pracovala na filmech Vaterland (2004), Maharal - tajemství talismanu (2006) a Hlava Ruce Srdce (2010).
Spolupracovala s Filmovými ateliéry Zlín na animovaných znělkách pro Českou televizi.
Věnuje se i volné tvorbě. Byl to na příklad projekt Šperky& objekty. Pracovala na autorských přehlídkách šperků - klasické a postmoderní materiály v kombinaci s věcmi každodenní potřeby.¨

1.1 Rozhovor - Sylva Zimula Hanáková

Když navrhuješ kostýmy, je pro Tebe důležitý kontakt se scénografem? Musíš sladit jeho představy se svými?
Ano. Je to úplně zásadní. Divadlo je o spolupráci. Musí tam být spolupráce, aby to bylo dobré. Musíme se potkat na nějaké schůzce, jinak se to nesladí. Dávala bych svoje kostýmy do nepatřičného prostředí. Když má být výsledek kvalitní, tak se tým musí sejít už před realizací.

A děje se to tak i v praxi?
Povětšinou se to děje.

Je pro Tebe rozdíl pracovat na kostýmech pro muzikálové představení a pro jiný žánr? Proč a jaký?
Určitě. Protože muzikálový žánr potřebuje jakousi velkorysost. Když dělám muzikál, tak musím přemýšlet, že na ten kostým se budou diváci dívat během celé písně a kostým to musí ustát. Kdežto když dělám činohru, tak vím, že vše podléhá textu, podléhá to jiným věcem, které jsou determinované literární předlohou. Kdežto když dělám muzikál, tak musím myslet na pohyb, na to, jak dlouho kostým vydrží na scéně, aby se diváci tak zvaně pokoukali. Takže muzikálové kostýmy jsou určitě výpravnější. I když já mívám většinou strohý i ten muzikál.

Používáš pro muzikál třeba jiné materiály nebo jiné střihy?
Mám raději měkčí věci. Mám raději věci, které jsou třeba už „fundusové“. Protože jsou měkké, protože už ten materiál je jaksi polámaný, nějak dobou zpracovaný. Takže se v tom herci lépe zabydluje, lépe se v něm pohybuje. Podle mého názoru.

Jsi při navrhování kostýmů ovlivněna nějakým konkrétním hercem, který tu roli hraje? Já bych měl stejný kostým jako kdokoli jiný?
Já se o to snažím. I když někdy to není nutné. Někdy jsou třeba postavy, které snesou jeden kostým pro jakéhokoli herce, ale snažím se to upravit podle typu herce.

Používáš pro svoje návrhy jednu výtvarnou techniku nebo to měníš? Proč?
Myslím, že mám nějaký rukopis. Myslím, že se dá poznat moje práce, takže něco zůstává stejné. Ale samozřejmě každá hra vyžaduje něco jiného. Ale myslím si, že jsem výtvarník, který má docela výrazný rukopis. Třeba některé věci použiji víckrát. Nebojím se tu stejnou věc použít dvakrát. Mám pocit, že se třeba nějak vyvinula nebo že jí mám vyzkoušenou a ona funguje...

A konkrétně v návrhu?
Používám určitě různé techniky.

A to volíš podle nálady? Nebo podle typu konkrétního představení?
Podle té literární předlohy. Podle toho, oč se jedná.

Na kolik vyžaduješ od režiséra nějakou koncepci? Máš radši volnost?
Mám radši volnost, ale mám ráda i když má režisér jasnou představu a třeba se o ní bavíme. I když třeba nemá koncepci, když začneme zkoušet, tak ji nalezneme během zkoušení. V tom je také dobrá práce se scénografem. Vše se dá sladit dohromady. To nám třeba s Vladimírem Morávkem funguje. Začneme zkoušet a hned víme jak to zhruba bude vypadat. Jsou režiséři, kteří to neví, ale to neznamená, že to špatně dopadne. Ale mám radši, když vím, kam to vede a jak to bude fungovat."

V práci chybí přílohy. Rovněž chybí obrázky kostýmů, které jsou popisovány v textu.