1.	Rozpad Velkomoravské říše

2.	Kníže Václav

3.	Kníže Boleslav I.

4.	Boleslav II.

5.	Kníže Břetislav

6.	Vratislav II. českým králem

7.	Kníže Břetislav II.

8.	Kníže Svatopluk

9.	Vladislav II. získal dědičně královský titul

10.	Feudální společnost

11.	Řemeslná výroba

12.

Obchod

13.	Architektura

14.	Hradská organizace

15.	Územní rozloha Čech

16.	Doplňující informace

16.1.

Václav

16.2.

Vojtěch

16.3.

Slavníkovci

16.4.

Sázavský klášter

16.5.

Vratislav II.

16.6.

Juditin most

16.7.

Přemysl Otakar I.

"Rozpad Velkomoravské říše
Kolem roku 906 se rozpadá Velkomoravská říše a podobně se rozkládá celé uspořádání tehdejší Evropy (podíl na tom mají nájezdy Vikingů a Maďarů a také vnitřní příčiny). Území Čech nebylo v 9. století soudržné, skládalo se spíše ze svazku kmenových ministátečků, které tvořili např. Chebané, Sedlčané, Děčané a další. Knížata se uzavřela na svých opevněných hradech a jejich vliv byl omezen pouze na okolí hradu. Ve válkách proti Francké říši stáli Češi na straně Velké Moravy. Roku 883 velkomoravský kníže Svatopluk násilně připojil Čechy ke svému území, nechal knížete Bořivoje pokřtít a učinil z něj svého zástupce v Čechách. Bořivoj sídlil na Levém Hradci, kde vznikl první křesťanský kostel u nás – kostel sv. Klimenta. Zanedlouho přenesl své sídlo do Prahy.

Osamostatnění od Velké Moravy
Roku 895 se Češi osamostatnili od nadvlády Velké Moravy. To už vládl Spytihněv, který upevnil státní zřízení formou sítě hradů. Hrady představovaly centra státní i církevní správy. Své knížectví podřídil biskupství v Řezně. Po Spytihněvovi vládne jeho bratr Vratislav (915 – 921), který se pokouší o další upevnění českého státu.

Kníže Václav

Svatý Václav

Roku 921 na trůn usedá Václav, velmi mladý a neobyčejně vzdělaný panovník, navíc hluboce oddaný křesťanské víře. Právě pro jeho mládí za něj zpočátku vládla matka – pohanka Drahomíra a vychovávala ho babička Ludmila. Spor mezi matkou a babičkou vyvrcholil na hradě Tetín, kde dala Drahomíra Ludmilu zaškrtit (Ludmila byla později prohlášena za svatou) a vyhnala bavorské kněze. Václav byl donucen vojenskou silou uznávat vliv sousední mocné německé říše (zvláště Bavorska a Saska), znamenalo to odvádět Jindřichu I. Ptáčníkovi pravidelnou roční daň z míru (tribut) – 500 hřiven stříbra a 120 volů. Vzepřít se nemohl, protože v Čechách nebyla jednotná správa a nemohl tak počítat s velkou vojenskou pomocí. Václav vybudoval nový kostel na pražském hradišti zasvěcený sv. Vítu. Václav byl 28. září 929 (nebo 935) ve Staré Boleslavi zavražděn. Posléze docházelo i k vybíjení jeho stoupenců. Václav byl později kanonizován (svatořečen), stal se symbolem české státnosti („mučedník, ochránce Čechů“).

Kníže Boleslav I.
Po Václavově smrti vládl po dlouhou dobu (až do roku 972) jeho bratr Boleslav zvaný Ukrutný. Dosáhl vybudování jednotného státu založeného na hradské soustavě a podařilo se mu alespoň formálně pokřtít celý stát. Jeho výbojná politika slavila úspěchy, dobyl Slezsko, severní Moravu, Pováží a Krakovsko, český stát se tak dostal až k hranicím Kyjevské Rusi. Po mnoho let válčil s německým vladařem Otou I., roku 950 se mu podřídil a uznal jeho svrchovanost. Roku 955 mu pak pomáhal porazit Maďary v bitvě na řece Lechu. Společně donutili Maďary k usazení a vybudování si státu namísto dosavadních výbojných nájezdů. Na severu vznikal nový stát (Polsko) pod vedením Piastovců. Tamní vládce Měšek I. se oženil s Boleslavovou dcerou Doubravkou. Boleslav založil benediktinský klášter sv. Jiří, první abatyší se stala jeho dcera Mlada. Boleslav začal razit první české mince, stříbrné denáry."

Součástí práce jsou ilustrace o rozsahu cca 1 strany.
Důležité pojmy jsou tučně značeny.
Hesla rozšířená v doplňujících informacích jsou v textu zvýrazněna barevně a podtržením.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ