1.	Husitské vojsko a taktika

2.	První křížová výprava proti husitům

3.	Rozdělení husitského hnutí

4.	Válka mezi pražany a tábory

5.	Spanilé jízdy

6.	Basilejský koncil

7.	Doplňující informace

7.1.	Pojem husité

7.2.	Žižkův vojenský řád

7.3.	Zikmund Lucemburský

7.4.	Spanilé jízdy

"Husitské vojsko a taktika

Husitství znamenalo převrat i ve vojenství – strategii, taktice, organizaci, technice. Žižka zbudoval armádu zcela nového typu. Jako první v Evropě stavěl komplexní taktické jednotky, tvořené několika druhy vzájemně se doplňujících zbraní. Hlavní jednotku představovaly vozové šiky s pěchotou. Pěchota byla údernou pěstí husitských houfů. Typickým pěšákem husitů byl venkovský sedlák či bezzemek. Bojový vůz byl transportním prostředkem a základem obranné pevnosti – vozové hradby. Osádka čítala okolo 18-21 mužů, kterým velel hejtman. Deseti vozům, jednotce vyššího řádu, velel desátník. Koloně vozů velel hejtman nad vozy. Každý houf měl současně silné dělostřelectvo a pohyblivé lehké jezdectvo. Ke speciálním oddílům patřili ženisté, jednotky cestářů a mostařů, které při transportu upravovaly terén. Nejobvyklejší taktika boje: první fáze byla defenzivní – přijetí útoku nepřítele za vozovou hradbou, jeho zastavení a rozbití střelbou. Ve druhé fázi vyrazila do protiútoku pěchota (cepníci, sudníci, ozbrojenci s řemdichy a kropáči), z boků hradby jízda. Třetí fází bylo rychlé a daleké pronásledování nepřítele. Další taktikou byly neobvyklé přesuny i výpady v noci, skvělá pochodová rychlost a schopnost koordinovat součinnost jednotlivých zbraní. Bojovník Žižkovy armády není individuum, ale součást kolektivu.
Roku 1423 Žižka sestavil stálé polní vojsko (polní obec) složené z profesionálních bojovníků. Roku 1422 se Žižka rozešel s Táborem a založil při orebském bratrstvu Menší Tábor. Pravidla jimiž se tento svaz řídil obsahuje Žižkův vojenský řád. Úvod tvoří čtyři pražské artikuly, jež se staly programem bratrstva.

První křížová výprava proti husitům
V průběhu roku 1419 umírnění staroměstští konšelé spolu se zástupci české šlechty začali jednat o podmínkách přijetí Zikmunda na český trůn. Ten si byl vědom, že je jediným legitimním dědicem, nehodlal však přijmout výsledky revoluce. Neústupnost v této otázce manifestoval 17.3.1420 na Vratislavském sněmu vyhlášením první křížové výpravy proti husitským Čechám. Na tuto situaci reagovala husitská šlechta odmítnutím Zikmundovy kandidatury. Roku 1420 nejvyšší purkrabí vydal Pražský hrad do rukou Zikmunda. Husitská Praha se obrátila s prosbou o pomoc k orebitům a táborům."

Důležité informace jsou tučně značeny.
Součástí práce jsou ilustrace o rozsahu cca 1 strany.
Hesla rozšířená v doplňujících informacích jsou v textu zvýrazněna barevně a podtržením.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ