1.	Rakouské válečné konflikty

2.	Vnitřní politika

3.	Prusko-rakouská válka

4.	Vznik Rakouska-Uherska

5.

Ústava

6.	Zastupitelské orgány

7.	Fundamentální články

8.	Politická situace

8.1.	Ustavení mladočechů

8.2.	Drobečková politika

8.3.

Punktace

9.	Doplňující informace

9.1.	František Josef I.

9.2.	Alexandr Bach

"Rakouské válečné konflikty
Od roku 1848 řídí rakouskou zahraniční politiku Felix Schwarzenberg a snaží se obnovit velmocenské postavení říše. Roku 1852 Schwarzenberg umírá a zahraniční politiky se ujímá František Josef I. Během krymské války (1853 – 1856) Rakousko zachovává neutrální postavení, tím si popudí obě bojující strany a vystaví se mezinárodní izolaci. Roku 1859 proběhla rakousko–francouzsko-sardinská válka, Rakousko bylo v bitvě u Solferina poraženo a ztratilo území Lombardie. Na území, které bylo pod rakouským vlivem (Toskánsko, Parma), propukala povstání.

Vnitřní politika
Neoabsolutismus

Ve vnitřní politice se po roce 1848 prosazoval tzv. bachovský neoabsolutismus ztělesňovaný Alexandrem Bachem, K. F. Kübeckem a dalšími. Císař předsedal ministerské radě, velel armádě a Nevyššímu policejnímu úřadu. Poslední den roku 1851 byly vydány Silvestrovské patenty pokoušející se o obnovení absolutismu. Rušila se Stadionova ústava, omezovala se samospráva. Patenty zaručovaly pouze občanskou rovnost a zrušení poddanství.
Výrazné bylo sepětí vlády a církve. Církev získala větší pravomoc i nad nekatolíky. Dohlížela na nižší školy i na manželský život. Bachův neoabsolutismus potlačoval národnostní cítění, redukoval výuku češtiny na školách, potlačoval český veřejný život. Na druhou stranu zaváděl některé liberální prvky do státní správy (jisté stopy samosprávy nižších územních celků), obchodu a průmyslu. O změny ve školství se staral Lev Thun, důraz kladl na vědecký charakter studia.
Porážka v Itálii, neúspěch v krymské válce a finanční problémy přispěly k propuštění A. Bacha. Roku 1859 tak nastal konec neoabsolutismu. Obnovuje se ústavnost, konec absolutismu je potvrzen v Říjnovém diplomu (1860), kde je také formována představa budoucího uspořádání státu na historicko-právním federativním principu. Roku 1861 se novým státním ministrem stává Anton Schmerling, je vydána únorová ústava. Říšská rada se skládala ze dvou komor a k přijetí zákona byl nutný souhlas obou komor a ještě císaře. Omezila se pravomoc zemských sněmů, zemské sněmy byly jednokomorové a měly tři kurie podle výše majetku: velkostatkářskou, městskou a venkovskou. Český zemský sněm měl 242 členů, moravský 100 a slezský 31 členů. Aktivní volební právo bylo od 24 let, pasivní od 30 let, nevolily jen ženy a osoby ekonomicky závislé."

Důležité informace jsou tučně značeny.
Součástí práce jsou ilustrace o rozsahu cca 1 strany.
Hesla rozšířená v doplňujících informacích jsou v textu zvýrazněna barevně a podtržením.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ