1.	Čs. národní rada ve Francii

2.

Koncepce

3.	Odboj ve Francii

4.	Legie v Rusku

5.	Legie v Itálii

6.

Štefánik

7.

Beneš

8.

Masaryk

9.	Doplňující informace

9.1.	Počátek odboje

9.2.	Legie v Rusku

9.3.	Radola Gajda

"Čs. národní rada ve Francii
Ústředním orgánem československého zahraničního odboje za první světové války byla Československá národní rada. Založena byla roku 1916 v Paříži Masarykem, Benešem a Štefánikem (Masaryk byl předsedou, Štefánik místopředsedou a Beneš generálním sekretářem). Cílem rady se stalo vytvoření samostatného československého státu a s tím související přesvědčování dohodových států o nezávislosti budoucího státu. V červnu až září 1918 byla postupně uznána francouzskou, britskou, americkou a japonskou vládou za představitelku budoucího československého státu. V říjnu byla přetvořena v Prozatímní československou vládu v Paříži, zanikla vytvořením první vlády ČSR. Dále existovaly různé české a slovenské krajanské spolky ve Francii (Rovnost, Sokol), Rusku (Československá beseda), USA (České národní sdružení a Slovenská liga). Kromě nich se vytvářely i vojenské skupiny.

Koncepce
Základní politickou koncepcí Československé národní rady byl tzv. čechoslovakismus. Ten vytvářel československý národ se dvěma větvemi, českou a slovenskou. Důvodem se stala snaha ukázat Dohodě, že v novém státě by byla výrazná většina státního národa (zhruba dvě třetiny), jinak by tu sídlilo více Němců. Dále argumentovala nerozdrobováním střední Evropy. Stavěla na ideálech demokracie a humanity, které považovala za základní pro českou demokratickou politiku.
Legie, československé vojsko bojující za národní svobodu, se staly hlavním argumentem ČNR a důkazem vůle národa k samostatnosti. Umožnilo to i prakticky vést válku proti Rakousku-Uhersku, což bylo velmi důležité pro budoucí prosazování našich požadavků.

Odboj ve Francii
Centrum vedení československého zahraničního odboje bylo ve Francii. Češi zde měli 10 000 legionářů. Jinak česká kolonie ve Francii čítala jen asi 2000 lidí; ti měli styky s francouzskými učenci a prosazovali francouzsko-české sblížení. V srpnu 1914 vznikla rota Nazdar, sdružující 300 českých a slovenských dobrovolníků. Byli vycvičeni v Bayonne a v letech 1914-1915 bojovali v rámci francouzské cizinecké legie. V bitvě u Arrasu se statečně bili, přesto utrpěli těžké ztráty a přestali existovat. Zbytky roty se zařadily do jiných částí cizinecké legie.
Naši lidé se ve Francii věnovali propagační práci, péči o rodiny dobrovolníků, konzulární činnosti, registraci českých a slovenských zajatců v zajateckých táborech apod. Na francouzské frontě rakousko-uherské oddíly skoro nebojovaly, a tak musela Československá národní rada naše přeběhlíky dovážet z jiných front – francouzská vláda k tomu dala roku 1916 svolení. V prosinci 1917 francouzská vláda dekretem schválila organizaci československé autonomní armády o síle jednoho praporu. Ministerskými předsedy Clemenceauem a Benešem byl podepsán statut čsl. vojska ve Francii. Vznikl 21. a 22. střelecký pluk, z nich se pak vytvořila 1. československá brigáda. Zúčastnila se bojů u Vouziers. Legie se přes Itálii a Rakousko od prosince do ledna 1918 dostaly do Československa, kde se zapojily do bojů na Těšínsku a na Slovensku."

Důležité informace jsou tučně značeny.
Součástí práce jsou ilustrace o rozsahu cca 1 strany.
Hesla rozšířená v doplňujících informacích jsou v textu zvýrazněna barevně a podtržením.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ