1.	Vyhlášení samostatného státu

2.	Mírové smlouvy

3.	Německé separatistické tendence

4.	Situace na Slovensku

5.	Podkarpatská Rus

6.	Konflikt s Polskem

7.	Území a obyvatelstvo ČSR

8.

Vlády

9.

Ústava

10.	Politický systém

11.	Důležité osobnosti

12.	Doplňující informace

12.1.

Vavro Šrobár

12.2.

Jiří Stříbrný

12.3.

Karel Kramář

12.4.

Pozemková reforma

12.5

Ústava

"Vyhlášení samostatného státu
Dne 28.10.1918 byl vyhlášen samostatný stát. Martinská deklarace (30.10.1918) žádá právo na sebeurčení slovenského národa a vyjadřuje vůli slovenského národa žít ve společném státě s Čechy. Na mírové konferenci v Paříži (1919) vítězné válčící státy s omezenými zájmy (tedy i ČSR) mohly jen přednést své požadavky. ČSR přebrala část dluhu Rakouska-Uherska, zaplatila rodový a státní majetek Rakouska-Uherska, zaplatila poplatek za osvobození a uhradila dluhy za legie.

Mírové smlouvy
ČSR uzavřela několik mírových smluv: versailleskou smlouvu s Německem (1919), saintgermainskou smlouvu s Rakouskem (1919), trianonskou smlouvu s Maďarskem (1920) a smlouvu s Polskem (1920) o rozdělení Těšínska.

Německé separatistické tendence
Krátce po vyhlášení republiky docházelo k německým snahám o odtržení. Sudetští Němci již dříve usilovali o vytvoření samostatných provincií z území, obývaných většinou německého obyvatelstva a jejich připojení k Rakouské republice. Tzv. Deutschböhmen s centrem v Liberci byla vyhlášena 29.10.1918 německými poslanci ve Vídni, schválena byla Národním shromážděním Rakouské republiky. V čele provizorní zemské vlády stáli zemští hejtmanové.
Na severní Moravě byl vyhlášen Sudetenland (30.10.1918), na jižní Moravě Deutschsüdmähren (3.12.1918) a v jižních Čechách Böhmerwaldgau (3.12.1918). Prohlásily se za součást Německého Rakouska, usilujícího o připojení k německé říši. Národní výbor československý rozkázal obsadit pohraničí vojensky, což se také stalo. Němečtí průmyslníci si nakonec uvědomili výhody příslušnosti ke státu, zůstal v nich však pocit nedobrovolnosti a hořkosti ze ztráty předchozí nadřazenosti.

Situace na Slovensku
Dramaticky se vyvíjela situace na Slovensku. Vedly se stálé spory o to, zda Maďaři mají či nemají vyklidit Slovensko. Ministr s plnou mocí Vavro Šrobár musel řešit špatnou situaci ve školství (neexistovala žádná vysoká či střední slovenská škola), byrokracie byla z velké většiny maďarská. V Maďarsku vznikla republika rad – diktatura sovětského typu, snažila se obnovit historické hranice Uher. Šrobár proto vyhlásil na Slovensku stanné právo a byl vydán rozkaz k obsazení území až k demarkační linii. Ta byla překročena, což se stalo záminkou k maďarskému útoku; maďarská Rudá armáda obsadila dvě třetiny Slovenska. V červnu 1919 se stanovily definitivní hranice mezi Maďarskem a ČSR a maďarská armáda opustila území."

Důležité informace jsou tučně značeny.
Součástí práce jsou ilustrace o rozsahu cca 1 strany.
Hesla rozšířená v doplňujících informacích jsou v textu zvýrazněna barevně a podtržením.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ