1.	Emigrace po Mnichovu

2.	Válečná emigrace

2.1.

Polsko

2.2.

Francie

3.	Koncepce zahraničního odboje

4.	Vytvoření centra zahraničního odboje v Londýně

5.	Akce čs. jednotek

6.	Vztah ke komunistům

7.	Domácí odboj

7.1.	Domácí odboj

7.2.	Odbojové skupiny

7.3.	Komunistický odboj

8.	Doplňující informace

8.1.	Štefan Osuský

8.2.	Jan Šrámek

8.3.	Exilová vláda

"Emigrace po Mnichovu
Záhy po Mnichovu byla emigrace velmi malá. Odešlo jen několik politiků (Ripka, Beneš), komunistů a majetných Židů. V době okupace přišly další emigrační vlny: Židé, antifašisté, politici, důstojníci a vojáci (utíkali před okupačním terorem a toužili bojovat).
Beneš v březnu 1939 opět vstoupil do politiky zasíláním telegramů prezidentu USA a ministerskému předsedovi Velké Británie, ve kterých protestoval proti okupaci. Na zastupitelských úřadech se organizovaly první protestní akce proti německé okupaci.

Válečná emigrace
Polsko
Na začátku války proudilo nejvíce emigrantů do Polska. Československý konzulát v Krakově a čs. velvyslanectví ve Varšavě pomáhaly uprchlíkům a postupně je transportovaly do Francie. Generál Lev Prchala měl styky s polskými vojenskými kruhy a Poláci po vypuknutí války povolili čs. armádu (pod vedením Prchaly a L. Svobody). Část vojáků sloužila v Rusku, část utekla do Rumunska, Francie nebo na Blízký východ.

Francie

Francouzskou emigraci tvořili z jedné třetiny dobrovolníci a ze dvou třetin dělníci a umělci. Francie odmítla okupaci a ponechala čs. velvyslanectví, ale stále se cítila zavázána mnichovskou dohodou. Do října 1939 ti, kteří chtějí bojovat proti nacismu, vstupují do cizinecké legie. V říjnu 1939 svolila Francie k vytvoření samostatné čs. vojenské jednotky na jihu v Agde, centrem letců se stalo Bordeaux. Československý národní výbor (Šrámek, Beneš, Ingr, Osuský, Outrata, Viest, Slávik, Ripka) vyhlásil mobilizaci do čs. vojenských jednotek. Po porážce Francie v červnu 1940 přesídlil do Londýna, kde byl v červenci 1940 přetvořen v čs. exilovou vládu.

Koncepce zahraničního odboje
Střetávaly se dvě koncepce čs. zahraniční akce. Prezidentská teorie vyhlašovaná Benešem tvrdila, že 15. březen jako akt agrese likviduje podpisy pod mnichovskou dohodou. Podle toho tedy vše, co z právního hlediska přichází po mnichovské dohodě, je neplatné. Pokračuje kontinuita první republiky v hranicích i politickém systému. Vyslanecká teorie zastupovaná Osuským tvrdila, že vše platí až do 15. března, kdy byl stát rozbit a prezident a vláda nemohli vládnout o své vůli – opravdovými následníky státnosti tedy mají být vyslanci. Po porážce Francie ztratí Osuský svou pozici a Benešova teorie získává jasnou převahu."

Důležité informace jsou tučně značeny.
Součástí práce jsou ilustrace o rozsahu cca 1 strany.
Hesla rozšířená v doplňujících informacích jsou v textu zvýrazněna barevně a podtržením.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ