0.

Úvod

1.	Teoretická část

1.1.	Infaustní prognóza

1.2.	Smrt a umírání

1.2.1.

Smrt

1.2.2.

Umírání

1.3.	Paliativní péče

1.3.1.

Hlavní principy paliativní péče

1.3.2.

Možnosti poskytování paliativní péče

1.4.	Úloha sestry v komunikaci s pacientem

1.4.1.

Metody komunikace

1.5.	Úloha sestry v komunikaci s rodinnými příslušníky

1.6.	Role sester v ošetřovatelství

1.7.	Aplikace modelu Virginie Henderson na pacienta se závažným onemocněním

1.7.1.

Virginie Henderson

1.7.2.

Metody a intervence sestry při uspokojování potřeb

1.7.2.1.

Normální dýchání

1.7.2.2.

Dostatečný příjem potravy a tekutin

1.7.2.3.

Vylučování

1.7.2.4.

Pohyb a udržování vhodné polohy

1.7.2.5.

Spánek a odpočinek

1.7.2.6.

Vhodné oblečení, oblékání a svlékání

1.7.2.7.

Udržování fyziologické tělesné teploty

1.7.2.8.

Udržování upravenosti a čistoty těla

1.7.2.9.

Odstraňování rizik z životního prostředí a zabraňování vzniku poškození sebe i druhých

1.7.2.10.

Komunikace s jinými osobami

1.7.2.11.

Vyznání vlastní víry

1.7.2.12.

Smysluplná práce

1.7.2.13.

Hry nebo účast na různých formách odpočinku a rekreace

1.7.2.14.

Učení, objevování nového, zvídavost

1.8.	Úloha sestry v péči o sebe sama

1.9.	Úloha sestry při plnění spirituálních potřeb pacienta

1.10.

Etické aspekty ošetřování pacienta s infaustní prognózou onemocnění

2.	Praktická část

2.1.	Výzkumný problém

2.2.	Výzkumné cíle

2.3.

Hypotézy

2.4.	Metodika výzkumu

2.5.	Analýza výsledků průzkumu

2.6.

Diskuze

3.

Závěr

"1.2.1 Smrt

Říká se, že smrt je nevyhnutelná a je to jediná jistota, kterou ve svém životě máme. Různé kultury však smrt ne vždy vnímají jako definitivní konec vlastní existence. S pojmem posmrtného života se můžeme setkat v rámci různých kultur a náboženství. V každém případě se jedná o konec aktuální fyzické existence v reálném prostředí.

1.2.2 Umírání

Proces umírání předchází smrti. Umírání může mít různě dlouhý časový interval.
Základní rozdělení tohoto procesu je definováno třemi fázemi:
a) období pre finem
V této části se obvykle pacient dozvídá o závažnosti choroby, kterou trpí, jejím průběhu a pravděpodobném konci.
Doktorka Elisabeth Kübler-Ross vypracovala pět fází, kterými člověk prochází po zjištění závažného onemocnění. Jednotlivé části na sebe logicky navazují, ale není pravidlem, že každý pacient musí projít všemi částmi. Ne každý se s touto skutečností smíří, ne každý se s touto skutečností stihne smířit. Každé onemocnění má různě dlouhý průběh a každý pacient reaguje na ono zjištění různě dlouhou dobu.
1. fáze – šok, popírání – pacient se poprvé dozvídá o závažnosti svého onemocnění. Je šokován a dané skutečnosti nevěří. Předpokládá, že byly zaměněny výsledky, nebo se stala jiná chyba.
2. fáze – hněv, vzpoura – pacient připustil, že trpí závažným onemocněním. Je plný zlosti a klade si otázky, proč právě on tak závažnou chorobou onemocněl.
3. fáze – smlouvání, vyjednávání – pacient se pokouší nalézt alternativní způsoby léčby.
4. fáze – deprese, smutek – pacient již pochopil, že závažnost jeho onemocnění pravděpodobně povede ke špatnému konci, a obává se o zajištění své rodiny, nemožnosti splnit své závazky.
5. fáze – smíření – pacient se se svým stavem a chorobou smířil a přijal ji. V těchto chvílích potřebuje pocit soucitu, porozumění.

b) období in finem
Jedná se o vlastní fázi procesu umírání. Smrt je již nevyhnutelná, dochází k úbytku fyzických i psychických sil. Pacient často v tomto období ztrácí vědomí. Toto období je také velmi zatěžující pro rodinu a blízké.
Mnoho pacientů, kteří jsou nevyléčitelně nemocní, se nachází již v pokročilém věku. Nemají svoji rodinu, častokrát přežívají i vlastní děti. A právě v těchto okamžicích je tu sestra, aby pacientovi vyvrátila pocit samoty a dle potřeby mu byla na blízku. Mnohokrát jsem se setkala s přáním pacienta, aby sestra ještě chvilku zůstala u lůžka, že nechce být sám. Stejný případ jsou i častá využívání signalizačních zařízení ze strany pacientů a zvláště o nočních službách. Ne vždy toto zvonění musí nutně poukazovat na zmatenost pacienta nebo provokaci. Pacient prostě nechce být sám. Je zvláštní, že tyto prosby slýcháváme často od pacientů, kteří jsou právě v terminálních stadiích svých onemocnění, což může podpořit tvrzení, že nevyléčitelně nemocný člověk svůj blížící se odchod vycítí.

c) období post finem
Období post finem je charakterizováno, z pohledu zdravotnického, péčí o tělo. Myslet se však musí i na rodinu, kterou postihla tato nepříjemná a bolestivá událost. Ne vždy se jedná o pacienta důchodového věku žijícího o samotě, úmrtí může postihnout i mladou rodinu. Jedná-li se pak o hlavního živitele dané rodiny, může to mít fatální následky. Proto by tuto kapitolu neměl uzavřít odvoz těla z oddělení, ale až návštěva pozůstalých, jejich edukace a seznámení s možnými poradci, psychiatry nevyjímaje."