1.

Úvod

2.	Definování cílů práce

3.	Problematika zalesňování v Jizerských horách

3.1.	Hospodaření v Jizerských horách

3.1.1.

Historie a vývoj

3.1.2.

Důsledně imisně ekologické kalamity

3.2.	Současný stav porostů

3.2.1.

Druhová porostní skladba

3.2.2.

Věková porostní skladba

3.3.	Hlavní problémy

3.3.1.

Druhová skladba

3.3.2.

Hospodářský způsob

3.3.3.

Vítr

3.3.4.

Sucho

3.3.5.

Pozdní mrazy

3.3.6.

Škody zvěří

3.4.	Možnosti řešení

3.5.	Současnost a perspektivy umělé obnovy

3.5.1.

Specifika umělé obnovy v horských oblastech

3.5.2.

Potřeba diverzifikace stávajících porostů

3.5.3.

Metodika realizace prosadeb, podsadeb

3.5.4.

Druhy použitelného sadebního materiálu

3.5.4.1.

Volba dřevin

3.5.4.2.

Krytokořenný sadební materiál

3.5.4.3.

Prostokořenný sadební materiál

3.5.4.4.

Ochrana sazenic

3.5.5.

Využití odrostků

3.6.	Normy časové náročnosti práce

3.6.1.

Tvorba a účel norem

3.6.1.1.

Obsah norem

3.6.1.2.

Tvorba norem

3.6.2.

Přehled norem pro výsadbou odrostků

4.	Metodika zjišťování časové náročnosti výsadeb

4.1.	Měření časových snímků

4.2.	Zpracování naměřených hodnot

5.	Výsledky a diskuse

5.1.

Výsledky

5.2.	Vyhodnocení a rozbor

5.3.	Diskuse – porovnání se stávajícími normami

6.	Shrnutí a závěr

7.	Přílohy (fotografie, grafy, tabulky)

"3. Problematika zalesňování v Jizerských horách

3.1. Hospodaření v Jizerských horách

3.1.1. Historie a vývoj
Horské lesy u nás lidská společnost ovlivňuje už po staletí. Jsou to kulturní lesní ekosystémy v kulturní krajině (Krečmer a kol., 2007).
Stav lesů v ČR, přes některé dílčí pozitivní ukazatele, nelze hodnotit celkově jednoznačně kladně. Stav lesa je zásadně ovlivněn způsobem lesního hospodaření v minulosti a současnosti a dále vnějšími vlivy, zejména znečištěním ovzduší, myslivostí
a lokálně i jinými činnostmi člověka. Mezi nejvýznamnější problémy, které snižují ekologickou stabilitu horského lesa, jeho přírodní hodnoty včetně přirozené biodiverzity
a ve většině případů i jeho dlouhodobé produkční schopnosti, pak lze zařadit tyto:
→ zjednodušená druhová skladba lesa, velmi vzdálená skladbě přirozené
→ zjednodušená věková skladba a prostorová výsadba lesa
→ nedoceňování původního genofondu dřevin
→ poškození lesních ekosystémů vysokou imisní zátěží
→ nadměrné stavy spárkaté zvěře
→ nedostatečné využívání přírodních procesů v lesních ekosystémech

Rovněž v Jizerských horách dochází k prolínání všech těchto problematických jevů. Jizerské hory patří dle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů (dále jen OPRL), do přírodní lesní oblasti 21 (dále jen PLO 21). Jedná se o nejsevernější české pohoří. Jeho východní část zasahuje na polské území
a dále navazuje na Krkonoše, na západě sousedí s Lužickými horami. Centrální část Jizerských hor tvoří zaoblené vrcholy a ploché hřbety, vyčnívající nad náhorní plošinu,
a široká údolí s malým převýšením (OPRL, 2000). Území patří do geomorfologického celku krkonošsko-jizerského krystalinika a krkonošsko-jizerského plutonu. Nejrozšířenější horninou je žula. Dále se zde vyskytuje množství ortorul, svory, fylity, živce a další nerosty (Brunclík a kol., 1986).
Na území Jizerských hor jsou zastoupeny 3 typy chladných oblastí – CH4, CH6, CH7 a 3 typy mírně teplých oblastí MT2, MT4, MT7 (Quitt a kol., 1971). Klima Jizerských hor se všeobecně vyznačuje vysokými srážkami. Roční průměr kolísá od 800 mm v nejnižších polohách do 1700 mm ve vysokých horských polohách. Průměrná roční teplota se pohybuje od 4 °C do 7,5 °C. Podle Langova dešťového charakteru se jedná
o klima vyloženě perhumidní, tedy nadměrně vlhké. Délka vegetačního období dosahuje v nejnižších polohách 150 dnů, v horách klesá i pod 100 dní v roce (Slodičák a kol., 2005).
Z lesních vegetačních stupňů (dále jen LVS) se v Jizerských horách vyskytují pouze LVS 3., 4., 5., 6., 7., a 8. V zájmové oblasti, která leží v centrální části Jizerských hor a byla nejvíce zasažena imisní kalamitou, má nejvyšší zastoupení 8. LVS (smrkový), který zaujímá cca 45 % zájmového území, tedy území o rozloze 10 742 ha, především hřebenových partií (Slodičák a kol., 2005).
Celá oblast Jizerských hor spadala ještě v ranném středověku do rozsáhlého lesního komplexu rozprostírajícího se od Labské brány až k pramenům Jizery. Celá krajina byla vlastně zalesněna, až na enklávy rašelin a lučních porostů podél některých toků (OPRL, 2000).
Stav lesa, jeho rozlohu, ale především věkovou strukturu začal ovlivňovat člověk výrazněji od 14. století, kdy začalo být území cílevědomě osídlováno. Nejvýznamnější změny jsou však spojeny s rozvojem sklářství, hutnictví a dalšího průmyslu v 16.–19. století (Správa CHKO, 2008). V roce 1401 vznikla první sklárna na Jablonecku
a následovaly další. Tím narůstal odběr dříví okolo těchto skláren. Hřebeny Jizerských hor byly tehdy ještě nepřístupné, vyskytovaly se zde smrkové porosty s místním výskytem kleče (OPRL, 2000).
V první polovině 18. století docházelo ze strany Karla IV. k pokusům
o hospodářskou úpravu lesů, která by systematizovala i pěstební péči o lesy. Vrchnost však zabránila jakýmkoliv omezením svých vlastnických práv. A tak lesy zůstaly i nadále
bez zákonné ochrany (Poleno a kol., 2007). Stanovení výše těžeb zůstávalo odvozeno
na základě poptávky po dříví. Teprve v polovině 18. století se začíná se zjišťováním porostních zásob lesů (OPRL, 2000)."

Součástí práce jsou četné tabulky, fotografie a grafy, rozsah čistého textu činí cca 31 stran.