1.	Granitické pegmatity

1.1.	Termometrie pegmatitů

1.2.	Vmístění a následné chladnutí pegmatitových těles

1.3.	Viskozita tavenin formujících pegmatity

1.3.1.

Granitická tavenina nasycená H2O

1.3.2.

Granitické taveniny s mobilními prvky

1.4.	Mobilní prvky v pegmatitech

2.	Úloha constitutional zone-refining (konstituční zónové rafinace) a role H2O při vzniku pegmatitů

2.1.	Role H2O během krystalizace pegmatitů

2.2.	Constitutional zone-refining (Konstituční zónová rafinace)

3.	Základní textury v granitických pegmatitech

3.1.	Vnější zóny granitických pegmatitů

3.2.	Vnitřní zóny granitických pegmatitů

3.2.1.

Podchlazení a jednosměrná textura

3.2.2.

Růst velkých protažených krystalů

4.	Posloupná krystalizace (čel) pegmatitů a jejich grafické srůsty

5.

Turmalíny

5.1.	Substituce v turmalínech

5.2.	Klasifikace turmalínů

6.	Komplexní Li-pegmatity

6.1.	Porovnání lepidolitového, petalitového a elbaitového subtypu

6.2.	Chemický vývoj turmalínů v lepidolitovém, petalitovém a elbaitovém subtypu

"2. Granitické pegmatity
Granitické pegmatity se ve vrchních částech zemské kůry vyskytují často jako pravé žíly, nebo žilná tělesa lišící se v mocnostech od centimetrů po desítky metrů. Pronikají různé typy plutonických a metamorfovaných hornin.
Rozpětí teplot krystalizace jednotlivých pegmatitových těles může být mimořádně velké od ~ 700°C po ~ 400°C např. (Nabelek 2009). Teploty vzniku pegmatitových těles jsou ovlivněny obsahem mobilních „těkavých“ komponent H2O, B, F a P .
Charakteristickými znaky většiny granitických pegmatitů jsou velké rozdíly ve velikosti zrn, protažené tvary krystalů a výrazná mineralogická a chemická zonálnost. (Jahns a Tuttle 1963; London 1996). Nejzákladnější dělení zón od vnější části pegmatitového tělesa po jádro může obsahovat rytmicky krystalovanou aplitovou zónu, pegmatitovou zónu (zóny) a také dutiny.
Pegmatity mohou tvořit jednoduché, ale také složité zonální stavby, a to i v rámci jedné oblasti. Stavba jednotlivých těles je často asymetrická stejně jako minerální zóny (Norton a Redden 1990). Zonálnost pegmatitových těles je zpravidla dobře vyvinutá u více frakcionovaných (tj. obohacených vzácnými prvky) pegmatitových těles. Takové pegmatity obsahují minerály Be, Li, Cs, Sn, Nb, Ta, Zr, Hf, REE, Y, F, P, B, ve kterých jsou často přítomné také lehce těkavé složky (H2O, P, F, Cl, B)
Naprostá většina pegmatitů se však skládá téměř výhradně z křemene a živců a postrádá neobvyklé minerály, miarolitické dutiny nebo hydrotermální přeměny. Jejich složení se v příslušných grafech nachází blízko haplogranitického minima za vyššího obsahu H2O (Jahns a Tuttle 1963; Norton 1966). Pegmatity se vzácnými prvky (např. Li, Be, Cs, Rb atd.), které jsou bohaté na tyto nebo jiné neobvyklé složky, tvoří

Součástí práce jsou tabulky, grafy, schémata a fotografie, rozsah čistého textu činí cca 13 stran.