"3.3.1 Skladování a přeprava
Za skladování a přepravu vyhořelého jaderného paliva a vysoce aktivních odpadů odpovídají v souladu s atomovým zákonem původci. Jaderné palivo je po vyjmutí z reaktoru obvykle 6 let skladováno v bazénu hlavního výrobního bloku přímo v reaktorové hale a poté je přemístěno do suchého skladu, kde je umístěno ve skladovacích obalových souborech, v ÚJV Řež do mokrého bazénového skladu. Skladování je zvládnutá, dlouhodobě ověřená a prakticky bezodpadová technologie. Vysoce aktivní odpady jsou v současné době skladovány v místech vzniku. Ve světě, v případě produkce velkých objemů vysoce aktivních odpadů, se pro skladování používají obdobné technologie jako pro skladování vyhořelého jaderného paliva.
Pro přepravu vyhořelého jaderného paliva a vysoce aktivních odpadů jsou používány silnostěnné transportní obalové soubory zajišťující odvod rozpadového tepla a odstínění radioaktivního záření pod přípustné úrovně. V ČR jsou používány transportně - skladovací obalové soubory.

3.4 Vybudování konečného uložiště
V mezinárodním měřítku je za nejreálnější variantu zneškodnění vyhořelého jaderného paliva a vysoce aktivních odpadů považováno jejich uložení v hlubinnému úložišti. Cílem hlubinného ukládání vyhořelého jaderného paliva a vysoce aktivních odpadů je zajistit trvalou izolaci uložených materiálů od životního prostředí bez úmyslu jejich vyjmutí. Princip hlubinného úložiště je založen na pasivní bezpečnosti (tj. bez dalšího dohledu člověka). Úložný systém se skládá z multibariérového systému, tj. vhodné kombinace inženýrských (umělých) a přírodních (geologických) bariér.
Pro realizaci využití hlubinného úložiště hovoří několik důvodů:
proveditelnost – technologie výstavby i provozu hlubinného úložiště využívají stávající nebo modifikované existující technické prostředky,
bezpečnost - po desetiletích intenzivního výzkumu jsou k dispozici podrobné metody hodnocení bezpečnosti (deterministické i pravděpodobnostní modely, studium přírodních analogů),
demonstrovatelnost - výzkumné programy s využitím výsledků získaných z podzemních laboratoří potvrdily funkčnost navržených technologií a reálnost předkládaných výpočtů a bezpečnostních hodnocení,
Jako hostitelské prostředí hlubinného úložiště byly ve světě zkoumány magmatity (hlavně granitoidy a bazaltoidy, studována byla rovněž ultrabazika), jílové formace, soli (solné pně i zvrstvené formace soli), tufitické horniny. Ve všech těchto horninových prostředích byla ověřena možnost výstavby hlubinného úložiště a byla prokázána jeho bezpečnost.
V ČR se dnes předpokládá vybudování HÚ v granitických horninách. Na základě starších geologických dat bylo v ČR vytipováno cca 30 oblastí.
Předpokládá se, že úložiště přijme všechny radioaktivní odpady, které nelze uložit do přípovrchových úložišť, vyhořelé jaderné palivo po jeho prohlášení za odpad a vysoce aktivní odpady z vyřazování jaderných elektráren, alternativně vysoce aktivní odpady z případného přepracování vyhořelého jaderného paliva z EDU a ETE, popř. vyhořelé jaderné palivo či vysoce aktivní odpady z dalšího jaderného zdroje.
Proces přípravy hlubinného úložiště v ČR bude probíhat ve čtyřech fázích:
vyhodnocení vhodnosti, průzkum kandidátních lokalit a návrh skladby inženýrských bariér,
výběr konečné lokality a odpovídajícího řešení inženýrských bariér,
návrh technického řešení strojního zařízení a stavebních objektů,
potvrzení bezpečnosti hlubinného úložiště bezpečnostními rozbory.
Projekt budování a provozování hlubinného úložiště bude řešen jako modulový, tzn. že při zohlednění možnosti výstavby nových jaderných zdrojů bude brát v úvahu potřebu postupné výstavby úložných prostor pro vyhořelé jaderné palivo a vysoce aktivní odpady i prostor pro umisťování jiných, než vysoce radioaktivních odpadů. Uvedení hlubinného úložiště do provozu se předpokládá po roce 2065.
3.4.1 Varianty nakládání s vyhořelým jaderným palivem a vysoce aktivními odpady
Návrh variant nakládání s vyhořelým jaderným palivem a vysoce aktivními odpady se opírá o mezinárodní zkušenosti a trendy a o praktické poznatky nabyté v posledních desetiletích v rámci vývoje hlubinného úložiště v ČR a je předložen jako podklad pro studii vlivu Koncepce na životní prostředí. Projekty umisťování vyhořelého jaderného paliva a vysoce aktivních odpadů pod mořské dno nebo jeho odstraňování do kosmického prostoru jsou nereálné, proto nejsou mezi varianty nakládání s vyhořelým jaderným palivem a vysoce aktivními odpady zařazeny.
a) Trvalé skladování (nulová varianta)
Zajištění trvalého skladování vyhořelého jaderného paliva a vysoce aktivních odpadů by vyžadovalo postupnou výměnu základních prvků skladovacích a podpůrných systémů a trvalý dozor skladů. Výhody trvalého skladování nelze dnes konkrétně definovat, ale lze považovat za snadnou dostupnost vyhořelého jaderného paliva pro budoucí energetické využití, na druhé straně dostupnost značně zvyšuje riziko zneužití přítomných štěpných materiálů. Možnost zneužití štěpných materiálů se s dobou skladování výrazně zvyšuje, protože radiační riziko související s manipulací s vyhořelým jaderným palivem klesá s časem. Náklady na trvalé skladování nelze odhadnout, lze pouze předpokládat, že převýší náklady na trvalé uložení nebo jiný z uvažovaných postupů likvidace. Sklady mohou být i předmětem různých forem politického nátlaku.
V některých zemích je podporována myšlenka vyjímatelnosti uloženého vyhořelého jaderného paliva a vysoce aktivních odpadů po omezenou dobu (zpravidla řádově stovky let) po jejich uložení. Toto řešení vychází z předpokladu obecného budoucího nedostatku energetických surovin a z podstatně zjednodušené manipulace s vyhořelým jaderným palivem, protože, jak již bylo uvedeno, dojde s delším skladováním k podstatnému snížení radioaktivity a zbytkového tepelného výkonu.
Trvalé skladování vyhořelého jaderného paliva a vysoce aktivních odpadů je považováno za nereálné."

Práce je kompilační. Uvádí zdroje, ze kterého autor čerpal, nicméně citace nejsou v práci přesně označené. Součástí jsou i obrázky, grafy, kopie textů a tabulky. Čistý text je cca 30 stran.