1.

Úvod

2.	Literární přehled

2.1.	Vývoj chovu slepic u nás

2.2.	Vrchnostenský chov slepic

2.3.	Selský chov slepic

2.4.	Chovu slepic se konečně dostává pozornosti

2.5.	Racionální způsob chovu ustupuje

2.6.	Dlouhodobý zvelebovací program

2.7.	Přechod na velkovýrobu

2.8.	Problematika odchovu kuřat masných hybridů

3.

Cíl práce

4.	Materiál a metodika

4.1.	Základní charakteristika podniku

4.2.	Charakteristika středisek

4.2.1.

Farma I

4.2.2.

Farma II

4.2.3.

Farma III

4.3.	Organizace provozu v halách

5.

Výsledky

5.1.	Vliv sledovaných faktorů na vyrovnanost hejna

5.2.	Vliv sledovaných faktorů na celkové ztráty úhynem a brakací

6.

Diskuse

7.

Závěr

8.	Přílohy (tabulky)

"2 Literární přehled

Kur domácí sehrál v minulosti mnoha národů významnou roli, a to jako zdroj potravy či zábavy, jako předmět uctívání, kultu. Potvrzují to četné archeologické doklady z oblasti bájné řeky Indu, z oblasti staré Číny, Persie, Mezopotámie, Palestiny, Egypta, starého Řecka i Říma, i z oblastni starých Slovanů. Mnoha národům byl zejména kult kohouta vlastní. Už u starých Indů byl symbolem světla, slunce, zvěstovatelem jitra. Svým kokrháním zaháněl démony zla. Pro stejné vlastnosti byl uctíván i ve staré Persii. Spolu se psem tu byl považován za zvíře nejposvátnější. Oba sice v noci střežili dům, ale schopnost zapudit zlé duchy stavěla výš kohouta.
V neobyčejné oblibě měli kohouta staří Slované. Například podle Hesslera (1927) baltští Slované ctili kohouta i slepici jako posvátné zvíře, „nikdy jich nezabíjeli a tím méně je jedli“. Při zřízení nového příbytku vpouštěli do něho nejdříve kohouta a slepici a pak do něho vkročili sami.
Víra v tajemnou moc kohouta přežila i starověk. Wormský (Worms = starobylé město na Rýnu) biskup Burchart (965-1025) varoval důrazně všechny, aby před ranním kuropěním neopouštěli svůj příbytek, neboť zlí duchové mají před ním daleko větší moc než po něm. Dokonce tvrdil, že kohout svým kokrháním dovede zlé duchy účinněji zapudit než znamení kříže. Toto přesvědčení zřejmě vyústilo v obyčej zavedený i v našich zemích - umisťovat na střechách domů model kohouta, aby ochránil stavení před veškerým zlem.
Hodně starého data jsou i kohoutí zápasy. Tuto podivnou zábavu, kdy majitelé kohoutů pouštějí proti sobě vydrážděné ptáky a čekají, až jeden z nich padne, snad nejdříve provozovaly národy Západní Indie. Odtud se tento „sport“ dostal dál – do Persie, Řecka a pak i do celé Evropy a Střední Ameriky. Poměrně velkou oblibu si získaly i v Anglii a to zvláště za vlády Jindřicha II. (1133-1189). Kohouti, hlavně vítězové více zápasů, byli oslavováni jako hrdinové a vydraženi za pohádkové sumy. V roce 1849 britský parlament tuto podivnou a nehumánní zábavu zakázal."

Součástí práce jsou tabulky, grafy, fotografie a ilustrace, rozsah čistého textu činí cca 26 stran.