"TEORETICKÁ ČÁST

1 HISTORIE SYNDROMU VYHOŘENÍ

Pojem „burnout“ byl uveden do literatury H. Freudenbergerem v jeho stati publikované v časopise „Journal of Social Issues“ v roce 1984, a to více méně v rozměrech současného pojetí. Hlavní vlna zájmu o tuto problematiku se začala zvedat vzápětí, tj. na přelomu 70. a 80. let, a to ve vztahu k převážné většině profesí, u nichž lze výskyt syndromu vyhoření předpokládat.
Syndrom vyhoření byl původně používán pro označení stavu lidí, kteří zcela propadli alkoholu a ztratili o vše ostatní zájem. Tímto termínem se také označovali narkomani, kteří se ocitli na samém dně a o cokoliv jiného než o svou drogu ztrátili zájem.
Syndrom vyhoření postupně pronikal i do jiných oblastí, předcházel například i pojmu workoholik, jenž vypovídá o stavu přepracovanosti. I u workoholismu dochází k apatii, depresím lhostejnosti a celkovému vyčerpání.
Stav, který pojem burnout popisuje, je však známý a vyskytuje se odnepaměti. V krásné literatuře lze najít nejrůznější zmínky, které souvisejí s tímto stavem naprosté vyčerpanosti a neschopnosti pokračovat dál v původní profesi nebo činnosti související s mezilidským kontaktem.
2 DEFINICE SYNDROMU VYHOŘENÍ

Poprvé tento pojem použil psycholog H. J. Freudenberger ve své knize Burnout: The Cost of High Achievement, kde syndrom burn-out definoval jako vyhasnutí motivace a stimulujících podnětů v situaci, kde péče o jedince a neuspokojivý vztah jsou příčinou, že práce nepřináší očekávané výsledky. Syndrom je spojován se stavem psychického i fyzického vyčerpání následujícího po vyčerpávajícím a dlouhotrvajícím stresu. Jedná se o vyplenění všech energetických zdrojů původně velice intenzivně pracujícího člověka, např. lidí, kteří se snaží druhým lidem pomoci v jejich těžkostech a pak se cítí sami přemoženi jejich problémy.
Jako první bylo popisováno vyhoření u personálu „alternativních“ léčebných zařízení, jakými byly například „Free Clinics“, existující mimo etablované léčebny a závislé na obětavé pomoci dobrovolníků. Brzy se ukázalo, že tento koncept lze uplatnit i u dobře placeného personálu ve vyšších pozicích, u lékařů, psychiatrů, zdravotních sester, učitelů i sociálních pracovníků.
Během 30 let výzkumu se objevila celá řada různých definic a pojetí syndromu vyhoření. Lze však najít několik společných znaků:
- Je uváděna řada negativních emocionálních příznaků – charakteristických např. pro stav emocionálního vyčerpání, únavy, deprese atp.
- Důraz je kladen na příznaky a chování lidí, více než na fyzické (tělesné) příznaky.
- Burnout je uváděn vždy v souvislosti s výkonem určitého povolání.
- Příznaky burnout se vyskytují u jinak psychicky zcela zdravých lidí, tj. nejde o psychologicky nenormální osobnosti (psychopaty).
- Snížená výkonnost (nižší efektivita práce) při burnout souvisí úzce s negativními postoji a z nich vyplývajícího chování a ne s nižší kompetencí či z nižších pracovních schopností a dovedností.
Syndrom vyhoření tedy vylučuje stavy, které jsou spojené s psychiatrickou diagnózou nebo s monotónností práce, kde se sice může jednat o únavu a znechucení, avšak tento stav není spojován s pocity neschopnosti.
Podle definice Naděždy Špatenkové termín vyhoření popisuje stav charakterizovaný ztrátou profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí. Projevuje se zejména u pracovníků v pomáhajících profesích. Jedním z výrazných projevů syndromu vyhoření je odosobnění pracovníka ve smyslu nehumanizujícího postoje při práci s klienty. Vyhořelý pracovník ztrácí smysl svého povolání, což se projevuje značnou nechutí ke své práci. Původně mnohdy nadšený jedinec očekávající splnění svých nerealistických cílů, tvrdě konfrontuje svá vyhoření. Vyhoření se však netýká pouze nadšení, tím závažnější může být stav vyhoření. Vyhoření se však netýká pouze nadšených jedinců, nově vstupujících do pomáhajících profesí. Emocionální náročnost spjatá s procesem krizové intervence představuje značnou psychickou zátěž i pro „zkušené“ pracovníky, ta pak může relativně snadno a rychle přerůst i do podoby chronického stresu a ohrožení syndromem vyhoření. (Krizová intervence pro praxi, 2004, str. 44)"

Součástí práce jsou tabulky, grafy, kopie dokumentu a schéma, rozsah čistého textu činí cca 25 stran.