Úvod
Teoretická část

1	Sdružení „Piafa“ ve Vyškově

1.1	Charakteristika neziskové organizace

1.2	Občanské sdružení

1.3	Poslání Sdružení „Piafa“ ve Vyškově

2	Hiporehabilitace

2.1

Historie

2.2	Pojem a členění

2.2.1

Oblast lékařství – Hipoterapie

2.2.2

Oblast pedagogická – AVK a TVKPP

2.2.3

Oblast sportu – Sportovní ježdění handicapovaných

2.3	Tým a vzdělávání

2.4	Kůň a jeho význam

2.4.1

Příprava koně

3	Canisterapie

3.1

Historie

3.2	Pojem a členění

3.2.1

AAA (Animal Assisted Activities – aktivity za účasti zvířat)

3.2.2

AAT (Animal Assisted Therapy – terap. činnost za účasti zvířat)

3.2.3

AAE (Animal Assisted Education – vzdělávání za účasti zvířat)

3.3	Tým a vzdělávání

3.4	Pes a jeho význam

3.4.1

Příprava psa

Praktická část

4	Metodologie

4.1	Cíl výzkumu, výzkumná otázka

4.2	Popis vybraného problému a motivace

4.3	Metoda výzkumu

4.4	Výběr vzorku

4.5	Konceptualizace

4.6	Techniky sběru dat

4.6.1

Hloubkový rozhovor

4.6.2

Zúčastněné pozorování

4.1	Etické dimenze výzkumu

5	Analytická část – vlastní výzkum

5.1	Charakteristika konverzačních partnerů

5.2	Popis vlastního zkoumání s časovým a místním rámcem

5.3	Analýza a interpretace dat

5.3.1

„Piafa“ jako nezisková organizace

5.3.2

Profesionalita pracovníků

5.3.3

Zooterapie

6

Závěr

7	Přílohy (přepis rozhovorů)

"1.2 Občanské sdružení
Šplíchal uvádí u manuálu „Sdružení“ o občanských sdruženích charakteristiku: „Zpravidla se jedná o sdružení fyzických nebo právnických osob za účelem dosahování a ochrany společného zájmu. Podmínkou je, že se jedná o nenáboženské, nepolitické a nepodnikatelské sdružení, které svojí činností nepopírá nebo neomezuje osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení. Sdružení jsou právnickými osobami. Jejich členy mohou být jak fyzické osoby, tak i právnické osoby s výjimkou obcí. Zakládání a provoz občanského sdružení upravuje zákon č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů.“
1.3 Poslání Sdružení „Piafa“ ve Vyškově
„Základ sdružení byl položen v listopadu roku 1994 registrací u MV ČR dle Zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů. Posláním Sdružení PIAFA ve Vyškově je pomoc zdravotně postiženým či sociálně znevýhodněným osobám při zkvalitňování jejich života a začleňování do společnosti. Toto poslání naplňujeme prostřednictvím činností a poskytovaných služeb.“ (www.piafa.cz) Dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách nabízí PIAFA tyto registrované služby:
• Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením
• Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi
• Sociální rehabilitace
Dále jako podpůrné, fakultativní aktivity je v rámci sociálních služeb možné využít také fyzioterapii (prostřednictvím nestátního zdravotnického zařízení) a zooterapie, konkrétně hiporehabilitaci a canisterapii jejichž charakteristiky podrobněji popisuji v následujících kapitolách.

2. Hiporehabilitace

2.1 Historie

Kůň vstoupil do života člověka asi 3000 let př. n. l. (Isenbart, 1997) a od té doby je náš život s ním jednoznačně propojen.
V různých dobách a na různých místech měl kůň bezpočet tváří. Skoro se zdá, že lidé nemohli uvěřit svému štěstí, že ovládli tvora tak velkého, silného a rychlého. Možná proto, že díky němu člověk dokázal překonat hranici svých možností, vstoupil kůň do našich mýtů a legend jako symbol síly a plodnosti, vzor a objekt uctívání. (Caras, 1999). Podle Nerandžiče (2006) a Humpála s Duškem (1970) je soužití koně a člověka pradávné.
Nejranější informace o domestikování koně pochází z kreseb a řezeb z období paleolitu (starší doba kamenná). Ovšem z historických zdrojů vyplívá, že kůň byl lidmi ochočen již nohem dříve. Většinou se udává, že první kůň byl pro potřeby člověka zkrocen asi před pěti neb šesti tisíci lety (tedy mladší doba kamenná). Do té doby sloužil hlavně jako zdroj obživy člověka. Posléze se koně využívaly zejména v zemědělství, lesnictví, pro boj, závody a doručovala se jimi i první pošta. V antickém Řecku Římě se s koňmi kolem roku 700 před naším letopočtem pořádaly sportovní a Olympijské hry. Hollý, Hornáček (2005) a Nerandžič (2006) se shodují, že nejstarší známé písemné zmínky o využití koně k léčebným účelům nalezneme v Galenových spisech. Nerandžič (2006) dále udává, že další zmínky o prospěšném působení koně pochází překvapivě od jihoamerických indiánů, kteří nechávali své bojovníky ležet napříč přes hřbet koně a díky rytmickému pohybu koňského hřbetu docházelo k masáži hrudního koše bojovníka. Poloha napříč zase udržovala volné dýchací cesty. V 17. století Němec Thomas Sydehman dokonce začal předepisovat jízdu na koni z léčebných důvodů. Jednalo se tak o první cílený popis léčebného využití koně. V 18. století profesor Samuel Theodor Quellmalz podrobně popsal pohyb jezdce a charakterizoval jej jako trojrozměrný. Dodnes na jeho popisu není v zásadě co měnit. První vědecký kongres, který se zabýval léčebným využitím koní se konal v roce 1974 v Paříži. V roce 1976 byla na kongresu v Basileji definována hipoterapie jako zvláštní forma léčby pod vedením fyzioterapeuta.
V České republice má podle Nerandžiče (2006:84) „..léčebné využití koní dlouhodobou tradici. Jako první využil huculské koně systematicky k terapeutickému ježdění RNDr. Otakar Leiský na Zmrzlíku u Prahy, od roku 1986 se zabývají rehabilitací prostřednictvím koní v Rehabilitačním ústavu Bajzovy léčebny v Luži Košumberk. Cíleně se této problematice věnuje primářka vedoucí spinální jednotky MUDr. Lia Frantalová..“. Dále uvádí, že: „V roce 1991 byla z její iniciativy a ve spolupráci s tehdejším primářem Ústavu sociální péče ve Zbůchu u Plzně MUDr. Luborem Zahrádkou a RNDr. Otakarem Leiským (Hucul klub Praha), MUDr. Zdeňkem Bašným (psychiatrická léčebna Praha – Bohnice), Hanou Hermanovou a řadou dalších založena Česká hiprehabilitační společnost.“

Práce obsahuje 1 obrázek. Čistý text je cca 40 stran.
Vzdělávací program Sociální práce.