1.	Náplň knihy

2.	Přínos knihy

3.	Příklad z knihy

4.

Hodnocení

"Kniha Karla Kopřivy Lidský vztah jako součást profese je pro mě knihou psychologie s velkým kusem lidskosti. Je plná pochopení a poskytuje různé úhly pohledu.
Ze všech stránek je cítit bohatá zkušenost autora. Tato kniha je napsaná velice všestranně, takže si z ní člověk vezme hned několik ponaučení, reflexí a překvapivě často se zamyslí i nad sebereflexí v různých rolích – v roli člověka pomáhajícího, ale i v roli člověka pomoc potřebujícího. Jednou je v roli profesionální, jindy jedná za sebe jako „soukromou“ osobu.
Obrovský přínos této knihy vidím v tom, že nás nabádá k tomu, abychom se zabývali a zamýšleli nad okolnostmi, které nás rozčilují, nebo v nás vyvolávají jakékoliv negativní emoce. Tyto emoce v naprosté většině přecházíme („jdeme od nich“). Naprosto souhlasím s názorem, že pokud se do těchto pocitů neponořím a neodhalím je, nemohu v některých určitých situacích reagovat (natož pomáhat), adekvátně.
Jako konkrétní případ bych uvedla příběh, který Kopřiva zmiňuje: někdo má odpor k alkoholikům, protože prožil dětství v rodině alkoholika a součástí jeho profese je tomuto člověku pomoci. Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké a většinou spíše nemožné, je tomuto člověku vyjádřit pochopení a empatii, natož mu pomoci tak, aby z nás nebyly naše negativní emoce cítit. Jedině, když se zamyslím nad svými emocemi a pohnutkami, které mě k takové reakci vedou, budu schopna odprostit se od nich a brát člověka takového, jaký je a dále s ním pracovat.
Další velkou pravdou je také „charakterový pancíř“ W. Reicha , který pro lepší pochopení přirovnává k ulitě. Ulita chrání, ale omezuje jak v pohybu, tak v rozhledu. Pokud budu parafrázovat Kopřivovo trefné shrnutí, je to vlastně výměna svobody za bezpečí.
Kopřiva apeluje na to, že je třeba mít vždy na mysli, že za různým jednáním mohou být různé ulity a různé vnitřní světy."

Práce je velmi krátká.