1.	Vývoj předmětu studia

2.	Zásady diverzity

3.	Funkce zemědělství

4.	Rozdělení zemědělství

5.	Globální pohled

6.	Typy zemědělství

7.	Biologická podstata zemědělství

8.	Výnosnost plodin

9.	Ekologické optimum

10.	Intenzita výroby

11.	Lokalizační model

12.	Typologie zemědělství

12.1	Střídavé zemědělství

12.2	Kočovné pastevectví

13.	Cukrodárné plodiny

13.1.

Cukrovka

14.	Hlíznaté plodiny

14.1.

Brambory

14.2.

Maniok

14.3.

Batáty

15.	Pochutiny a koření

15.1.

Látky používané k přípravě nápojů

15.2.

Látky používané ke kořenění jídel

16.	Luskoviny a olejniny

16.1.

Luštěniny

16.2.

Olejniny

17.	Obiloviny teplých klimatických oblastí

17.1.

Rýže

17.2.

Proso

18.	Obiloviny mírného pásu

19.	Textilní plodiny a elastomery

20.	Ovoce a zelenina

21.	Živočišná výroba

22.	Rostlinná výroba

23.	Regionalizace zemědělství

23.	Přírodní podmínky

23.1.

Georeliéf

23.2.

Půdy

24.	Vliv zemědělství na životní prostředí

25.	Mořský a sladkovodní rybolov

25.1.

Činitelé ovlivňující rozmístění rybolovu

26.

Lesy

27.	Půdní fond

28.	Zemědělství po roce 1990

29.	Lesní hospodářství

30.	Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálními omezeními

31.	Agrární politika ČR

32.	Výživa a hlad

" Biologická podstata zemědělství

- zemědělství vytváří umělé ekosystémy
- agrární ekosystémy tvoří - abiotické složky (voda, vzduch, půda)
- biotické složky (organismy)
- transfer energie a hmoty probíhá v potrav. řetězcích (pastevně kořistnický, dekompoziční, parazitivní)
- člověk jako součást pastevně kořistnického řetězce
- pastevně kořistnický řetězec:
- zelené autotrofní rostliny (producenti)- primární konzumenti (herbivores) -sekundární konz. (carnivores)
- člověk vstupuje jako všežravec (ommivores)
- potravní řetězec uzavírají dekompozitoři, kteří plní v agrárních ekosystémech důležitou úlohu (humus)
- v každé úrovni potravního řetězce dochází ke ztrátám energie (z důvodu životních procesů):
- množství potravin (energie), získaných z jednotky plochy se výrazně liší!!! (např. energie získaná z 1 ha pěstování nižších rostlin dá člověku více energie než chov zvířat na stejné ploše)
- produkce animálních potravin vyžaduje větší množství energie (větší plocha), jsou dražší, jejich konzumace je typická zejména pro vyspělé země
- v chudých a hustě zalidněných oblastech je dominantní pěstování plodin a produkce vegetabilních potravin (protože ze stejné plochy získáme větší kalorický/energický výnos)

Výnosnost plodin

- biomasa - hmota živočišného/rostlinného původu, kterou tvoří organické látky např. plevel, stonek, kořen, zrno
- hektarový výnos – množství využitelné/poživatelné části rostlin z jednotky plochy (sklizeň/sklizňová plocha – t nebo q /1ha)
- Ha výnosy kulturních plosin jsou rozdílné v závislosti na:
o Agroekologických podmínkách (teplo, vlhko, půda – ekologické optimum)
o Vnějších vstupech do systému (hnojení, odvodnění, zavlažování, apod.)
o Agrotechnických opatřeních (schopnost péče, sklizně, kolik je odpadu, jaké jsou stroje)
- kalorický výnos – množství energie získané z jednotky plochy
o rozdílné relace při srovnávání hektarových výnosů plodin nejsou totožné při porovnávání jejich kalorických výnosů:
• plodiny s nižšími ha výnosy mají často mnohem vyšší kalorickou hodnotu ze stejného váhového množství (proso X maniok)
• plodiny s nižšími ha výnosy mohou tedy dát srovnatelné množství kalorií (např. 100g prosa = 350 kalorií, 100g manioku = 105 kalorií)



Ekologické optimum

- tj. oblast, kde jsou nejpříznivější podmínky pro rozvoj a růst určité plodiny
- rozpětí min/max teplot, srážek může být různé
1. absolutní limit – nevyhovující podmínky (plodina neroste), mohou být uměle člověkem částečně posouvány - nemusí být úplně fixní (zavlažování - bavlník v suchých oblastech)
2. ekonomický limit – není shodný s absolutním limitem (zde končí rentabilita), nejsou stálé, závisí na sociálně-ekonomických faktorech, což může v konečném důsledku vést ke změně struktury zemědělství

- kulturní plodiny mají rozdílné požadavky na kvalitu agroekologických podmínek – jejich ekologická optima a absolutní limity jsou velice variabilní (zejména teplota vzduchu je klíčovým faktorem pro vytváření šířkových a výškových hranic oblastí, v rámci kterých je možno plodiny úspěšně pěstovat). Plodiny mírného pásu přestávají růst při 6-C.
- plodiny úzkých areálů – většina typických plodin tropů (palma olejna, kaučukovník, kávovník)
- plodiny širokých areálů – zejména tradiční plodiny mírného i subtropického pásu (obiloviny, brambory, ovoce)
- Půda – základní výrobní prostředek v zemědělství, základní prostředek pro růst rostlin
o zásadní vlastnosti půdy:
- hloubka (výška půdního horizontu omezená mateční horninou)
- textura (skeletovitost)
- reakce (Ph)
- obsah minerálních látek a živin
o klíčovou otázkou v zemědělství je udržení půdní úrodnosti (např. zavlažování, agrotechnické zásahy (orba), střídání plodin(různě náročné na kvalitu), organická hnojiva, zelené hnojení (zaorávání posklizňových zbytků), nechání ladem.
a) tradiční způsoby
-úhorování (po určité době se nechá půda v klidu)
- střídání plodin (fixace dusíku v půdě - leguminózy = luštěniny dodávají N2)
- přír.hnojiva
- zelené hnojení (zaorávání meziplodiny, posklizňování zbytků)
- vypalování strnišť
- zavlažování (z řek - plaveniny, splaveniny)
- orba, kypření
b) moderní způsoby
- chem. hnojiva (dusíkatých, draselných, fosforečných)
o Edafonní optimum = půdní optimum (kvalita půdy.... se vzdál.od edaf.opt. se snižují vlastnosti a kvalita půdy)
o Rozdělení půd z hlediska kvality:
- 6% - permafrost
- 11% - pouze 11% půdy nemusí být udržováno z hlediska zachování kvality
- 28% - příliš suché půdy
- 23% - půd zeměd. postiženy (např. při zavlažován- přesolení), kontaminované
- 22% - příliš mělkých půd (nevyhovují plodinám s dlouhými kořeny)
- 10% - příliš vlhké"

Práce obsahuje tabulku, mapu, schémata a kopie textů. Čistý text je cca 75 stran. Důležité informace jsou zvýrazněny tučně.