"Starověké neevropské literatury, Bible, Antika, řecké antické umění

V povodí asijských řek, čínských veletoků, africké řeky Nilu vznikly ve 4.–3. tisíciletí př. n. l. stání celky s vyspělou kulturou
a psaná slovesnost.
Na území dnešního Iráku se rozvinulo sumerské písemnictví (obsahovalo epické zpěvy a báje, mýty o vzniku světa,
o 1.člověku a veliké potopě). Nejstarší písemnou památkou sumerské literatury je EPOS O GILGAMEŠOVI. Sumerský král, vládl
126 let, 2/3 byl bůh a z 1/3 člověk. Poddaní mu stavěli hradby a stěžovali si u bohů. Bohové poslali Enkidua aby bojoval s Gilgamešem,ale stali se přáteli. Bohyně Ištar chce Gilgameše pro sebe, ale on ji odmítne a urazí. Ištar pošle na Enkidua kletbu
a zemře. Gilgameš se bojí o svůj život, hledá bylinu nesmrtelnosti na dně jezera, bylinu sní had. Gilgameš si uvědomí že musí umřít. Jediné co po něm zůstane budou hradby a práce lidí.

Staré hebrejské písemnictví obohatilo kulturu o soubor slovesných památek zvaných PÍSMO SVATÉ–BIBLE
Původně šlo o hebrejské náboženské texty označován jako Starý zákon (na rozdíl od Nového zákona, jenž je původu křesťanského) a je součástí křesťanské bible.
Bible
Nejstarší část S. zákona tvoří tzv. tóra nebo-li Pentateuch (5 knih Mojžíšových), obsahují báje o stvoření světa a člověka.
První kniha Genesis je o stvoření Adama a Evy. Neuposlechli boží příkaz a byli vyhnáni z ráje, ztratili nesmrtelnost a museli pracovat. Jejich syn Kain se dopustil 1. zločinu na zemi, když zabil bratra Ábela. Mezi lidmi se množily zločiny a Hospodin vyhladil lidstvo potopou. Zachránil se Noe s rodinou, když na boží příkaz postavili koráb a vzal do něho po páru od všech živočichů aby znovu zalidnili zemi.
Noemovi potomci se nepolepšili. Začali stavět věž babylonskou, aby se vyrovnali Bohu. Hospodin je potrestal zmatením jazyků, stavbu nedokončili a jednotné lidstvo se rozdělilo na mnoho národů a jazyků. Z Noemových potomků byl nejslavnější Abram (Abrahám) a začínají dějiny Hebrejů (Židů) jako národ ochrany Hospodinovi. Abram vyvedl lid kočovného kmene
z Mezopotámie do Palestiny. Hospodin žádal aby mu obětoval místo berana vlastního syna Izáka a teprve v poslední chvíli zadržel Abrahámovu smrtící ruku. Izákův syn Jákob připravil lstivě bratra Ezaua o právo prvorozenství, stal se božím vyvolencem a ostal jméno Izrael, když si v zápase s Hospodinem vynutil jeho požehnání.
Jeden z 12 synů Jákobových byl Josef. Bratři ho prodali do egyptského otroctví. V Egyptě Josef vykládal sny na faraonově dvoře. Jákobovy synové se po vypuknutí hladu v Kanaanejské zemi vypraví do Egypta pro potraviny. Setkali se s Josefem a ten jim odpustil a přemluvil aby se s rodem usadili v Egyptě a stali se praotci jednotlivých hebrejských kmenů. Později upadli do nevolnictví z něhož je vysvobodil Mojžíš.
Druhá kniha Exodus (odchod). Mojžíš převedl svůj lid přes Rudé moře a na Sinajské poušti je zachránil před hladem. Na hoře Sinaj obdržel od Hospodina desatero soubor mravních přikázání a obřadních pravidel, která měli Židé zachovat.
Na 5 knih Mojžíšových navazují Knihy soudců (o silném Samsonovi, bojích proti Filištínským a zrádné Dalile), Knihy královské (dějiny židovského národa za vlády prvních králů Saula, Davida, Šalamouna; obsahuje lyrické partie: žalmy Davidovi
a milostnou lyriku PÍSEŇ PÍSNI – PÍSEŇ ŠALAMOUNOVA; boj Davida s Goliášem; úpadek království)
Starý zákon věnuje pozornost činnosti proroků, kteří jako mluvčí lidu horlili proti útlaku, hlásali nápravu mravů
a předpovídali příchod Mesiáše (Vykupitele), který založí říši spravedlnosti.
Nový zákon 4 evangelia (mezi nimi rozestup i několik tisíc let), skutky Ježíše-Krista. Je to zákl. text křesťanské nauky Marek, Matouš, Lukáš, Jan př. Filipovo nebo Josefovo evangelium"

Důležité informace jsou psány tučně, kurzívou nebo verzálkami.