"Pojem TQM se začal používat už v sedmdesátých letech pro systémy celopodnikového řízení jakosti v japonských firmách. Koncepce TQM je otevřeným systémem, absorbujícím všechno pozitivní, co může být využito pro rozvoj podniku.

Podstata a principy TQM
Kromě přístupů zabezpečování jakosti vycházejících z požadavků normy ISO 9000 se ve světě užívají přístupy, obvykle označované jako TQM (Total Quality Management). I když existuje řada názorových proudů a „škol TQM“, společné rysy lze odvodit již z názvu:
• total – jde o úplné zapojení všech pracovníků organizace, jak ve smyslu zahrnutí
všech činnosti od marketingu až po servis, tak zapojení všech pracovníků včetně
administrativy, ostrahy apod.,
• quality – jde o pojetí jakosti, jak ve směru splnění očekávání zákazníků, tak jako vícerozměrný pojem zahrnující nejen výrobek či službu, ale i proces, činnost, management – řízení je zahrnuto jak z pohledu strategického, taktického i operativního řízení, tak z pohledu manažerských aktivit – plánování, motivace, vedení, kontroly atd.

Na základě zkušeností dospěly systémy managementu kvality k formulaci obecných principů, které jsou dnes obecně v manažerských systémech akceptovány a dále rozvíjeny.

Jsou to:
• zaměření na zákazníka
• leadership (vedení a řízení)
• zapojení pracovníků
• procesní přístup
• systémový přístup
• rozhodování na základě faktů
• trvalé zlepšování
• vzájemně výhodná partnerství
V Evropě představuje zatím nejdokonalejší "legislativní" bázi" TQM Model EFQM (EFQM - European Foundation for Quality Management), jenž byl už mnohokrát popsán v odborné literatuře. V tomto modelu je definována přímá podmíněnost vynikajících ekonomických, ale i jiných výsledků firem především maximalizací míry spokojenosti zákazníků.

Od roku 2000 platí inovovaný model, který má oficiální název THE EFQM
EXCELLENCE MODEL.
Formy organizace procesů, organizace řízení a stylu řízení typické pro TQM

Problémy tradiční organizace činností v podniku vyplývají zejména z převažující funkční specializace útvarů.

Funkční specializace (tradiční) – podnikové útvary se uzavírají do sebe, optimalizují svou činnost bez ohledu na efektivnost celého podniku. Útvary se nezajímají o předchozí ani následující průběh zakázky. Materiálové a informační toky se nepřizpůsobují potřebám zakázek, nýbrž specializaci a rozmístění funkčně specializovaných útvarů. Organizační struktura je tak chápána jako statická. V zadávání zakázek na pracoviště a v řízení jejich průběhu převažuje tzv. princip tlaku. Funkčně orientovaný typ organizace procesů vede k neprůhlednosti průběhu zakázky, brání zdokonalování celého řetězce činností na zakázce (logistický řetězec), vede k mnoha přerušením toku zpracování zakázky a zvyšuje náklady na
činnosti nepřidávající hodnotu. Existence značných zásob rozpracovanosti, ovlivněná různým režimem práce navazujících útvarů a prodlužování průběžné doby zakázky zvyšují riziko pozdního odhalení neshod. Odstraňování neshod je zdlouhavé. Lidé nemají zájem zlepšovat jakost, neboť jim nejsou známy důsledky jejich špatné práce. Úzká dělba práce omezuje použitelnost pracovníků při spolupráci na průřezových problémech."