"Cílování inflace

U cílování inflace centrální banka s jistým předstihem veřejně vyhlásí inflační cíl (či posloupnost cílů), o jehož dosažení bude usilovat. Jedná se o aktivní a přímé formování inflačních očekávání. Tento režim zahrnuje do svého rozhodovacího schématu podstatně větší množství informací než jen měnový kurz nebo peněžní agregáty, např. také trh práce, dovozní ceny, ceny výrobců, mezeru výstupu, nominální a reálné úrokové sazby, nominální a reálný měnový kurz, hospodaření veřejných rozpočtů apod. Konkrétní podoba inflačního cílování v České republice je nastíněna na stránce Cílování inflace v ČR. (www.cnb.cz)

1. Poptávka po penězích a inflace
Trh peněz
Trh peněz, tj. poptávka po penězích a jejich nabídka, determinují krátkodobou
Nominální úrokovou sazbu a tato úroková sazba tento trh zároveň uvádí do rovnováhy. Termín "trh peněz" má dosti odlišný význam v ekonomické teorii a v praxi finančních trhů, i
když tento rozdíl je pouze zdánlivý.

V praxi finančních trhů je peněžním trhem rozuměn trh s krátkodobými aktivy -s penězi ve formě vkladů na požádání, krátkodobých termínových vkladů a krátkodobých cenných papírů. V makroekonomii je takto definovaný trh rozdělován do dvou částí - na trh peněz v užším smyslu slova a na trh krátkodobých finančních aktiv.

Trh peněz je trhem oběživa a vkladů na požádání, zatímco trh krátkodobých finančních aktiv je trhem krátkodobých cenných papírů. Tyto dva trhy jsou však pouze dvěma stranami jedné mince, neboť rovnováha na jednom z nich znamená v souladu s Walrasovým zákonem i rovnováhu na druhém z nich. Proto si při analýze celého trhu můžeme vystačit pouze s jednou jeho částí, tj. s trhem peněz, a tím se nám analýza dosti zjednoduší. Trh peněz je trh zásadně odlišný od trhu zboží nebo jiných aktiv. Peníze poptáváme proto, abychom je drželi a použili je ve vhodném časovém okamžiku na nákup zboží či jiných aktiv. Zboží a jiná aktiva poptáváme proto, abychom je spotřebovali nebo abychom po určitou dobu využívali jejich služby. Proto mají termíny poptávka po penězích a nabídka peněz dosti specifický význam. Poptávka po penězích je vyjádřením toho, kolik firmy i jednotlivci chtějí v daném časovém okamžiku držet hotovostních prostředků - oběživa a depozit na požádání, které lze
okamžitě použít k placení. Množství těchto prostředků bývá v monetární ekonomii
označováno za peněžní zůstatky. Peněz tedy nechceme držet co nejvíce, jak by řekl laik, ale pouze omezené množství jako určitý podíl celkového bohatství. Poptávka po penězích je tedy do jisté míry imaginární koncepce - tuto poptávku nikdo z nás nevyjadřuje v obchodech či na tržištích. Přesto mají změny této poptávky klíčový význam pro determinaci veličin jako jsou úrokové sazby, devizové kursy, platební bilance, míra inflace či vývoj hospodářského cyklu. Nabídka peněz představuje množství hotovostních prostředků, které se v bankovním sektoru v daném časovém okamžiku nachází. Tomuto množství se v monetární ekonomii říká peněžní zásoba.
Naši analýzu začneme analýzou poptávky po penězích. Uvidíme, že tuto poptávku ovlivňuje výrazně hotovostní management, tj. činnost finančních manažeřů firem spočívající v přesunování fondů mezi běžnými účty a krátkodobými cennými papíry. Do tohoto rozhodovacího problému zavedeme inflaci a podíváme se na to, jak ovlivňuje poptávku po penězích. Analýza nám ukáže, že poptávka po penězích závisí na krátkodobých úrokových sazbách a proto je nutno křivku LM vztahovat právě k těmto úrokovým sazbám. Poté obrátíme pozornost na celé spektrum finančních aktiv z hlediska doby splatnosti a na vztah mezi krátkodobými úrokovými sazbami a dlouhodobými úrokovými sazbami neboli na časovou strukturu úrokových sazeb a na výnosovou křivku. Zde nám analýza ukáže, že poptávka po investicích závisí na dlouhodobých úrokových sazbách a proto je nutno křivku IS vztahovat právě k těmto úrokovým sazbám. Zásadním problémem poptávky a nabídky na trhu peněz je to, že ekonomické subjekty ani tak nezajímá aktuální nominální množství peněz, ale jejich kupní síla, tj. reálné množství peněz. Proto jsou pro jejich rozhodování důležité poptávka po reálných peněžních zůstatcích a reálná peněžní zásoba. Proto jsou pro jejich rozhodování důležité poptávka po reálných peněžních zůstatcích a reálná peněžní zásoba. Ty společně determinují nominální krátkodobou úrokovou sazbu (pod ní si můžeme představit např. sazbu z mezibankovních depozit - v ČR sazbu PRIBOR). Zde jsme se dostali k určité záhadě peněžního trhu, kterou je to, že reálné procesy determinují nominální veličinu. Tu to zdánlivou záhadu si objasníme v první části kapitoly."