"Intrapodnikání a hodnotový řetězec
Smyslem rozvoje intrapodnikání v organizacích je podpora optimalizace hodnotového řetězce s cílem dosažení maximální marže (přidané hodnoty, kladného synergického efektu) procesů podniku. Provázání intrapodnikání a procesního řízení podniků je soudobý trend budování moderních konkurenceschopných podniků. Činnosti v podniku se rozdělují na primární a podpůrné.
Primární činnosti jsou uspořádány do vertikálních logistických linií (procesů):
 řízení vstupních operací – výroba a provoz
 řízení výstupních operací – marketing a odbyt – servisní služby.
Podpůrné činnosti jsou k primárním činnostem uspořádány horizontálně (tzn. vedle sebe, souběžně, doplňkově s primárními činnostmi), jde o:
- infrastrukturu podniku (pomocné a obslužné výroby a aktivity)
- reprodukce lidského potenciálu
- rozvoj technologií
- obstaravatelská a jiné doplňkové činnosti.
Optimalizace a harmonizace hodnotových řetězců se účastní aktivně jak intrapodnikatele, tak vrcholové vedení podniků formováním intrapodnikatelského prostředí. Organické (celostné) budování urbanismu podniku je tedy podmínkou nutnou pro rozvoj intrapodnikání. Všeobecně jde o výrazný soudobý trend podnikání globálního charakteru.
Komunikace – informační základna intrapodnikání
Intrapodnikání neexistuje bez komunikace. Každá organizace musí velmi úzkostlivět pečovat o rozvoj svého vnitřního a vnějšího komunik. systému jak ve verbální, tak neverbální formě.
Komunikace z praktického hlediska podnik. subjektu je: základní schopnost, podstata aktivity organizace, prostředek k ovlivňování lidí, nástroj k provádění změn chování, prostředek sdílení společné vize, prostředek sdělování identity a hodnot firmy, prostředek vytváření dobrých vztahů v organizaci a její otevřenosti, budováním důvěry, předpokladem učení druhých i sama sebe, umění, které se lze naučit atd.
Vymezení komunikace je tedy velmi široké, proto uvedeme kupříkladu jen několik stěžejních atributů přisuzovaných komunikaci.
Komunikace je přenos informací od odesílatele k příjemci za předpokladu, že příjemce informaci porozuměl.
Komunikace je prostředek, kterým jsou lidé v organizaci vzájemně propojeni, aby mohli dosáhnout společného cíle.
Komunikace je organizační kulturou.
Komunikování je chování ve své celistvosti.
Z uvedených atributů komunikace je zřejmé, že komunikace odráží do značné naznačené míry vývojové typy (fáze rozvoje) organizací. Zvláště poslední dva atributy jsou již velmi blízké kontextem vymezení intrapodnikání a vyšším vývojovým fázím organizace podniku.
Je zřejmé, že jednotlivé firmy preferují ten či onen pohled s ohledem na svou specializaci. Na základě předchozích myšlenek lze ztvárnit schématický model procesu komunikace."

Součástí práce jsou schémata a tabulky o rozsahu cca 3,5 strany.