"Při tvorbě strategie na úrovni podnikatelských jednotek je nutné vycházet z definice podnikatelské aktivity, aby byl podnik schopen maximálně uspokojit potřeby zákazníků a získat takové specifické přednosti, které mu umožní dosáhnout konkurenční výhody k odstranění rivalů a získání nadprůměrného zisku.
Generický přístup identifikuje určité společné znaky činnosti úspěšných podniků bez vazby na soubor omezujících faktorů. Tato teorie předpokládá, že určité strategie jsou téměř vždy vhodné bez ohledu na konkrétní situaci. Tyto strategie jsou označovány jako generické strategie. Generický přístup přehlíží složitost jednotlivých situací a účelově zjednodušuje. Mezi generické přístupy patří: Porterovy konkurenční strategie, Hallův konkurenční model, Mintzbergova typologie strategií.
A. Porterovy generické strategie
Klíčovou otázkou konkurenční strategie podniku je relativní postavení podniku uvnitř jeho odvětví. Postavení, které podnik získá, rozhoduje o tom, zda jeho výnosnost bude nad nebo pod odvětvovým průměrem. Nezbytným základem nadprůměrného výkonu podniku je dlouhodobě udržitelná konkurenční výhoda. I když podnik může mít četné množství silných a slabých stránek při srovnání s jeho konkurenty, existují dva základní typy konkurenční výhody, kterou může daný podnik mít - nízké náklady nebo diferenciaci.
Tyto dva základní typy konkurenční výhody spolu s rozsahem činností, pro které se je podnik snaží získat, vedou ke třem generickým strategiím pro dosažení nadprůměrné výkonnosti v daném segmentu:
1. vůdčí postavení v nízkých nákladech
2. diferenciace
3. fokální strategie"

Součástí práce jsou schémata a tabulka o rozsahu cca 1,5 strany.