"1 RANĚ KŘESŤANSKÉ UMĚNÍ (SÝRIE A TURECKO)

- po rozpadu římského impéria; konec lidského bytí, který byl svázán s antikou a přichází nový koncept => křesťanské umění (raný středověk)
- římské památky jsou postupně zbavovány reliéfů, končí první koncept světového universalismu
- východní křesťanství nemá ústřední postavu – jako je Kristus na západě (mají bohorodičku)
- nejvíce dochovaných raně křesťanských památek – Sýrie a Turecko (Boží hrob – Jeruzalém)
1.1 SÝRIE
- CHRÁM V ALEPU - kostel sv. Simona – pozůstatky antiky (sloupy), prvky pevnostní architektury, není propojen s přírodou, dodnes tvoří chrámy přirozeně uzavřené celky, změna technologie stavby – klenby, menší zdobné prvky – rustikální (ne tak propracované jako v antice)
- MSHABBAK – spojení antiky a raného křesťanství, postavení kněžiště – odděleno klenbou, neopracované kameny
- AULA SIMON – spojen s klášterem, kněžiště postaveno mezi 2 kaplemi, kláštery mají funkci škol, velké knihovny, sami knihy produkují, instituce jako jediné zprostř. historii této doby, opisují se zde i knihy antických autorů
- DURA EUROPOS – fresky na stěnách, výzdoby chrámu
1.2 TURECKO
- památky na náhorní plošině, v Istanbulu a turecké riviéře
- plošina – památky turecké, křesťanské i antické (řeka Halis – rozdělovala určité říše); tufy = jednoduše zpracovatelné vyvřeliny (materiál ke stavbám)
- ESKIGINÍZ – zobrazen kříž a ornamenty; chrám se hřbitovními dírami, vchod jako by do skály a uvnitř je „dvůr“ s chrámem; komplexy podzemních měst – čím hlubší, tím nižší sociální vrstvy, osvětlení olejových lamp (použití v dobách válečných nájezdů, pro ochranu)
- DERINVUVU – 7.stol., téměř žádné antické prvky; kopulovité střechy
- KOMPLEX KLÁŠTERŮ A KOSTELŮ – rozšířeny na 2 km2 ,tesáno do skal"

Orientační body textu jsou značeny tučně nebo barevně.