"Historie
Islám vznikl v první polovině 7. století po Kristu na základě proroctví, která obdržel Muhammad Ibn Abdulláh u města Mekky na západě Arabského poloostrova, kdy se mu asi roku 610 zjevila andělská postava Džibříla (Gabriela) a vyzvala ho k zapamatování a opakování Božích poselství. Muhammad musel Mekku opustit aby mohl svými prorockými schopnostmi konsolidovat společenské poměry v Jathribu (později Mediny). Toto období přineslo Muhammadovi a jeho posluchačům řadu proroctví, která se týkají praktického života muslimů a učení vznikajícího islámu. Muhammadova byla písemně zachycena a vznikl tak Korán. Korán obsahuje i řadu příkazu, které se týkají praktického denního života, rodinného, manželského, trestního i obchodního práva. Život muslima určuje nejen Korán, ale i sunna, t,j soubor zvyklostí, které jsou prověřeny buď minulými generacemi, nebo pocházejí z hadíthů, Muhammadových výroků a činů, které nejsou v Koránu zaznamenány. Z koránu a sunny je odvozeno islámské právo. Je chápáno jako Boží řád pro lidstvo a je rozpracováno do podrobností nejrůznějších životních situací. Zahrnuje i náboženské povinnosti muslimů a víru jako hlavní z nich. Nedůležitější náboženských povinnosti je pět a tvoří tzv. pět pilířů islámu:
- prvním a základním pilířem je muslimské krédo
- druhým pilířem je motlitba vykonaná za přesně určených podmínek
- třetím sloupem zbožnosti je almužna
- čtvrtým je půst od jídla, pití a dalších požitků těla od východu do západu sluce po celý měsíc ramadán
- pátým sloupem je pouť do Mekky, která znamená jeden z vrcholů života zbožného muslima a po jejímž vykonání muslim získává titul hadži.
V průběhu dějin vykrystalizovaly čtyři hlavní právní školy, z nichž se českých zemí nejvíce dotkla hanafijská škola, která sloužila jako právní systém osmanské říši, a tedy i nám nejbližším balkánským muslimům.
Základní rozdělení muslimů je však důsledkem mocenského boje pro Muhammadově smrti. K definitivní roztržce mezi většinovými sunnity a šíity došlo již roku 661.
V prvních desetiletích své existence náboženství islámu expandovalo z Arabského poloostrova do severní Afriky a roku 711 zasáhlo Evropu. Na Pyrenejském poloostrově v dalších osmi staletích (do roku 1492) muslimové vytvářeli vyspělou kulturní společnost.
I české země byly v minulosti ve vojenském i obchodním styku s muslimy. Ve větší míře se s nimi Češi začali setkávat až na počátku 20. století jako občané Rakouska – Uherska, které roku 1908 získalo muslimskou Bosnu a Hercegovinu.Později v minulém století počet muslimů na území dnešní ČR dále stoupal, ať už to byli a jsou obchodníci, studenti, uprchlíci nebo čeští konvertité k islámu.
Muslimové na území dnešní ČR mohli vytvořit oficiální náboženskou obec již roku 1912, ale s výjimkou krátkého válečného období se uznání svého náboženství ze strany státu nedočkali dosud.
Působením Benešových dekretů, které zrušily všechna rozhodnutí protektorátní vlády, skončila po válce i registrace muslimské náboženské obce. Neoficiální postavení obce a zápas komunistického státu proti každé nekontrolované náboženské aktivitě v ní způsobil hlubokou krizi. Duchovní život muslimů se rozvíjel převážně v soukromí. Po změně politického systému v roce 1989 bylo jako zastřešující organizace náboženských obcí i dalších muslimských aktivit založeno ústředí muslimských náboženských obcí v ČSFR. Nemá však právní postavení náboženské společnosti, protože dosud nebylo jako náboženská společnost ministerstvem kultury registrováno. Z tohoto důvodu jednotlivé náboženské obce dosud nepracují a muslimové svou činnost vyvíjejí za pomoci nadací a občanských sdružení, tedy subjektů, které mohou vstupovat do právních vztahů."