"Poloha, rozloha, geologický vývoj
Amazonský tropický deštný prales je nejrozsáhlejší deštný les na Zemi (označuje se též sylva či hylea). Zabírá plochu větší než celá Evropa. Leží v Amazonské nížině, nejrozsáhlejší aluviální nížině na Zemi, která je tvořena říčními náplavy. Rozkládá se na ploše rozsáhlé asi 5 500 000 km2, v povodí řeky Amazonky od pohoří And až po Atlantský oceán. Zasahuje do Brazílie (asi 60%), Kolumbie, Peru, Venezuely, Ekvádoru, Bolívie, Guyany, Surinamu a do Francouzské Guyany. Tento prales tvoří více než polovinu zbývajících deštných pralesů na Zemi.
Celá Amazonie je protkána množstvím národních parků a chráněných krajinných oblastí. Mezi nejdůležitější patří NP Amazonia, NP Rio Jau, NP Amacayacu a také sem zasahuje jeden z největších národních parků na světě Parima – Tapirapecó.
Amazonská nížina je geologicky stará pánev mezi Guyánskou a Brazilskou vysočinou, která se postupně vyplňovala sedimenty. V prvohorách tvořila rozsáhlý záliv Tichého oceánu, ve druhohorách převážně souš. Ve třetihorách díky vyzdvižení And (alpinsko-himalájské vrásnění) vzniká mohutné jezero. Ve čtvrtohorách (konkrétně v pleistocénu) se jezero odvodnilo do Atlantiku a vzniká dnešní říční síť.
Horniny v Amazonské nížině patří k nejstarším na
jihoamerickém kontinentu. Z tektonického mapování
hornin je prokázáno, že před 135 mil. lety tento kontinent
souvisel s africkým. Půdy amazonské pánve jsou velmi
staré, tedy chudé na minerály. Ty byly z půdy časem
vyluhovány a jejih pH je menší než 7 (tedy půdy kyselé).

Podnebí a počasí
V Amazonii je celoročně horké,
vlhké klima, které je tvořeno teplotami
od 24-28°C s malými výkyvy během
dne i roku. Průměrně spadne během roku
v nížině 2 000-3 000 mm srážek. Se č.1
vzrůstající výškou je to až 6 000 mm
(pro srovnání tj. ve střední Evropě 600-900 mm). Zbytek přinášejí pasátové větry z Atlantiku. Nikdy zde nebývá sucho. Vlhkost vzduchu se udržuje většinou kolem 95%. Výjimkou není ani dosažení stoprocentní vlhkosti, tzv.rosného bodu, kdy se vodní pára z ovzduší sráží v podobě rosy. Ve výšce 30 m nad zemí klesá při východu slunce vlhkost vzduchu z nočních 95% na 60%.
Přesto lze v Amazonii rozlišit výrazně „deštivější období“, které trvá přibližně od listopadu do května a o něco „sušší období“ (červen-říjen), kdy prší méně intenzivně.
Toto podnebí je pro lidi těžko snesitelné, ale vyhovuje většímu počtu rostliných a živočišných druhů než v kterékoliv jiné oblasti na světě.
Vzniku deště napomáhají stromy. Stromy nasávají svými kořeny vodu, která pak stoupá nahoru do listů a větví. Voda z listů se stále vypařuje do vzduchu. Když je zahřívá slunce, je vypařování rychlejší. Vodní páry se shromažďují a tvoří mraky. Když jsou mraky příliš těžké, padá voda dolů jako déšť.
Pokud jsou lesy vykáceny prší méně. Dešťové srážky mohou způsobovat ničivé záplavy. Déšť smívá vrchní vrstvy, které rostliny potřebují ke svému růstu. Půda se odplavuje do blízkých řek a hromadí se v nich, kde tvoří jejich bahnité dno. Větší množství půdy v řekách znamená, že je zde méně místa pro vodu, Pokud prší hodně, řeky se vylévají z břehů a způsobují velké záplavy. Oblasti záplav v době rozvodnění Amazonky zasahují až stovky kilometrů do okolní krajiny."

Součástí práce jsou fotografie, mapy, tabulka a ilustrace, rozsah čistého textu činí cca 14 stran.