"Platón, řecký filosof, zakladatel pojmové spekulativní filosofie. Jeden, vlastním jménem Aristoklés, se narodil význačné a bohaté rodiny v Athénách. Jméno Platón, odvozené od řeckého „platys“ – rovný, široký, dostal později. Dostalo se mu nejlepší výchovy od vzdělaných sofistů, kteří Platóna naučili uměním, které byly považovány za klíčové pro budoucího politika. Ve svých dvaceti letech Platón potkal Sokrata a osm let mu naslouchal jako jeho nejvěrnější žák. To ovšem neznamená, že jeho filosofické vzdělání formovali pouze sofisté a Sokrates. Platón se dostal do styku také se staršími filosofy, předně pak s Hérakleitem z Efesu. Studoval však také Eleaty a Pythagorejce.

Po porážce v peloponéské válce a nástupu oligarchické vlády se Platón patrně zapojil do politiky, ale krvavá restaurace demokracie spolu se Sokratovou popravou v něm vyvolala děs z demokracie a politiky vůbec. Brzy po Sokratově popravě Platón spolu s dalšími jeho žáky uprchl do Megary. Odtud začal brzy podnikat dlouhé cesty. Nejprve navštívil Afriku, kde studoval matematiku pod vedením Theodóra, který vystupuje v několika Platónových dialozích. Odtud pak cestoval do dnešní Itálie a do Egypta.
Po návratu do Athén začal působit ve funkci učitele. Převzal od Sokrata metodu učení v rozhovorech, kterou provozoval v zahradě, nazvané k poctě héróa Akadéma. Vzniklá Akademie byla školícím centrem, které si na nedostatek žáků nemohlo stěžovat, a to nejen z toho důvodu, že Platón vyučoval zdarma. Proslulo svoji kvalitou a pojem akademie se nám zachoval dodnes ve smyslu vysoké školy. její
Výuka zahrnovala matematiku, přírodovědu a dialektiku. Škola přijala právní formu náboženského společenství, stala se pospolitostí žáků a učitelů a po devět století patřila k neslavnějším "univerzitám" antického světa. Sám Platón v ní pracoval dlouhých čtyřicet let, až do své smrti.

Platón zanechal celou řadu svých spisů. Přesto však těžiště jeho působení spočívalo v ústním výkladu. Podstatu své filozofie přednášel jen ústně. Nicméně pro další generace jsou Platónovy spisy jediným zdrojem jeho filozofie.

Platónovo myšlení prošlo dlouhým vývojem. Žádný z jeho spisů neobsahuje ucelený výklad jeho filosofie. Jednotlivá díla řeší vždy jen dílčí problémy. Spisy jsou nejčastěji psány formou dialogu, výjimkou je Obrana Sokratova a Listy. Doba vzniku jednotlivých dialogů není známa, lze jen přibližně určit jejich posloupnost.

Jak už bylo řečeno, Platónovo myšlení nebylo od začátku stejné, ale měnilo se pod různými vlivy. Jako jisté zjednodušení se přejímají tři stádia:

a) V prvním (sokratovském) byl Platón pod vlivem Sokrata, objevuje se u něj kritičnost, skepse vůči zdánlivým jistotám a přistupuje tak i k etické problematice zkoumané Sokratovými dialektickými metodami. Dá se říci, že v tomto období Platón hájí Sokratovu památku a představuje jeho učení.
b) Druhé období (konstruktivní) je pro Platóna nejklasičtější, neboť právě v této době vzniká jeho filosofie idejí. Platón převzal názory o nesmrtelnosti duše a jejím převtělování, o těle jako o hrobu duše a hledá ve svých pracích pozitivní řešení problémů a nalezení konečných jistot.

c) Období třetí (období stáří nebo též kritické) je charakteristické tím, že Platón doplňoval, modifikoval nebo i odmítal své dřívější názory."

Součástí práce je drobná fotografie.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ