"Veřejné mínění, proč a jak jej zkoumat

2. 1 Veřejnost a veřejné mínění

Na úvod je třeba vyjasnit termíny „veřejnost“ a „veřejné mínění“, s nimiž v této práci budeme dále operovat. Definovat tyto pojmy přitom kupodivu není vůbec jednoduché. Chápání pojmu veřejnost totiž prošlo dlouhým a poměrně složitým historickým vývojem. Jeho kořeny sahají do časů antického Říma, kde pojem veřejnost (latinsky publicus či publicum) měl fakticky dva různé významy. Termínem „veřejnost“ a jeho odvozeninami staří Římané jednak označovali majetek, územní zisky nebo příjmy státu a stát jako takový. Původní latinské res publica (věc veřejná), které v moderní době začalo být poněkud úzce a nepřesně ztotožňováno s republikou a republikánským zřízením, jež z tohoto sousloví ovšem byly odvozeny, pak ve skutečnosti mohlo označovat nejen stát a jeho domény, ale prakticky cokoli, co nebylo považováno za soukromé vlastnictví nebo soukromou doménu jedince či rodiny a co bylo sdíleno větším počtem lidí. To souviselo s tím, že pojem veřejnost pro Římany kromě státu představoval v jiném směru jakési vágní a dosti široké vymezení sféry života ležící mimo okruh domova či rodiny.

Ve středověku se samotný pojem veřejnost či veřejný příliš neobjevoval, protože středověké feudální pojetí státu jakožto osobní domény bohem vyvoleného, svrchovaného panovníka bylo odlišné od římského konceptu státu jako věci veřejné a protože i uvažování o sféře života mimo rámec rodiny v kategoriích veřejného nebo veřejnosti bylo středověkému myšlení a společenskému uspořádání poněkud vzdálené. Přesto však nikdy zcela nezmizel, když třeba některé italské městské státy, jako Benátky, Florencie nebo Janov se vždy nazývaly republikami a od 16. století se „věcí veřejnou“ (tzv. Rzecz pospolita, tedy republika) nazývala i polská stavovská monarchie.

V obou původních zmiňovaných významech pak na starou latinskou tradici navázal novověk. V 17. století v souvislosti se vznikem moderního práva, které se inspirovalo latinskými vzory v mnoha ohledech, se pojem veřejnost a veřejný znovu objevil ve významu státní nebo státních věcí a příjmů se týkající. O jedno století později, v době osvícenství, pak došlo k renesanci a určitému pročištění pojmu veřejnost i v jeho druhém původním významu označujícím sféru života ležící mimo domov, rodinu, respektive soukromou sféru. Veřejností v tomto smyslu začala být obecně nazývána ona část či vrstva obyvatelstva, která se přímo angažovala nebo alespoň aktivně zajímala o společenské (kulturní, ekonomické, politické apod.) dění. V době osvícenství to ovšem představovalo jen malou část populace tvořenou vesměs tehdejší společenskou elitou, jež zahrnovala osobně svobodné, zámožné nebo vzdělané jedince z řad aristokracie, duchovenstva či měšťanstva. Avšak postupem času, který přinášel rozšiřování osobní svobody a občanských práv na stále širší okruh osob a který byl provázen hlavně rostoucí demokratizací vzdělání, se význam a obsah tohoto pojetí veřejnosti zásadně měnil. Nejenže se okruh „veřejnosti“ značně rozšiřoval, ale zároveň začalo být stále zřejmější, že veřejnost nepředstavuje žádný jednotný, homogenní celek, ale že zahrnuje řadu různých skupin s velmi odlišnými a často konfliktními zájmy a také protichůdnými názory. Historický vývoj náhledu na pojem veřejnosti lze pak stručně shrnout tak, že „z původního významu veřejnosti jako společenské elity složené ze svobodných, vzdělaných a angažovaných občanů se postupně mění v koncept pluralitních veřejností, které jsou mnohdy synonymem pro veškeré obyvatelstvo.“ V současném široce akceptovaném pojetí, jež můžeme přijmout i za definici termínu platnou pro potřeby následujícího textu, se pod pojmem veřejnost obvykle rozumí „větší část společnosti (resp. národa, lidu) zainteresovaná na výsledcích ekonomických a společenských aktivit s obecnějším dopadem, na řešení určitého společenského problému, resp. na společenském dění jako takovém.“ Veřejnost tedy můžeme chápat jako soubor všech občanů, kteří projevují alespoň v nějaké minimální míře zájem o veřejné dění v oblasti politiky, ekonomie, kultury či společenského života. Jsou to všichni lidé, kteří se jakkoli zajímají o řízení státu a o správu věcí veřejných."

Součástí práce jsou tabulky, rozsah čistého textu činí cca 35 stran.